Systém trestů

Stránky: 1 2 3

Propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty

Soud může obžalovanému uložit trest propadnutí věcí, které

• byly užity ke spáchání trestného činu nebo
• byly ke spáchání trestného činu určeny nebo
• obžalovaný získal trestným činem nebo jako odměnu za něj, a to i zčásti
  

Propadnout lze nechat jen věc náležející pachateli. Vlastníkem propadlé věci se stává stát. Pokud pachatel věc, kterou by bylo možné nechat propadnout, zničí, poškodí, převede na jiného nebo učiní jinak neupotřebitelnou, může mu soud uložit propadnutí přiměřené náhradní hodnoty z jeho majetku.


Vyhoštění

Tento trest lze uložit pouze cizinci, který není občanem České republiky. Trest lze uložit na dobu jednoho roku až deseti let nebo na dobu neurčitou. Za určitých podmínek trest vyhoštění uložit nelze, např. má-li obžalovaný v České republice statut uprchlíka nebo má povolen dlouhodobý pobyt v České republice a vyhoštění by bylo v rozporu se zájmem na spojování rodin. Vyhostit rovněž nelze pachatele, kterému by ve státě, do něhož má být vyhoštěn hrozilo pronásledování pro jeho rasu, národnost, náboženství, nebo mučení a nelidské zacházení. Občana Evropské nebo jeho rodinného příslušníka unie lze (zjednodušeně řečeno) vyhostit jen tehdy, nemá-li na území ČR trvalý pobyt nebo nežije-li na území ČR po dobu nejméně 10 let. Může jej však vyhostit, shledá-li vážné důvody ohrožení bezpečnosti státu.


Zákaz pobytu

Tento trest spočívá v tom, že odsouzený se nemůže po dobu výkonu tohoto trestu zdržovat na určitém místě nebo v určitém obvodu. Pokud potřebuje do tohoto místa přechodně cestovat, musí k tomu mít zvláštní povolení. Trest se ukládá na dobu jednoho roku až deseti let, ale nesmí se vztahovat na místo, kde má pachatel trvalý pobyt. Trest se ukládá, jestliže to vzhledem k osobě obžalovaného vyžaduje ochrana veřejného pořádku, rodiny, zdraví, majetku nebo mravnosti. Typicky se tento trest ukládá pachatelům, kteří opakovaně cestují do určitého regionu především za trestnou činností (kapsáři, zloději aut apod.)

Zákaz vstupu na sportovní, kulturní a jiné společenské akce

Jedná se o  trest, který směřuje pravděpodobně především na agresivní účastníky sportovních (hlavně fotbalových) utkání, ale může být ukládán např. i pachatelům, kteří se rádi na tanečních zábavách napijí a pak jsou agresivní. Tento trest může být uložen na dobu až deseti let. Odsouzený po celou dobu tohoto trestu má zakázán vstupu na ty akce, které soud ve svém rozsudku stanoví. Odsouzený po celou dobu trestu musí spolupracovat s probačním úředníkem. Pokud to probační úředník bude považovat za vhodné, bude se muset odsouzený v době konání akce, kterou bude mít zakázanou, hlásit na příslušné policejní stanici.

Domácí vězení

Trest domácího vězení můžebýt uložen jen u přečinů, tedy u úmyslných trestných činů se sazbou odnětí svobody do pěti let a u trestných činů nedbalostních. Pachatel musí dát předem písemný slib, že se bude ve stanovené době zdržovat na určené adrese. Při uložení trestu soud přesně vymezí dobu, po kterou je obviněný povinen zdržovat se v určeném obydlí, nebrání-li mu v tom důležité důvody, zejména výkon zaměstnání nebo povolání nebo poskytnutí zdravotní péče ve zdravotnickém zařízení v důsledku jeho onemocnění; zdravotnické zařízení je povinno na vyžádání orgánu činného v trestním řízení mu tuto skutečnost sdělit. Soud může odsouzenému povolit navštěvování pravidelných bohoslužeb nebo náboženských shromáždění i v době, kdy by se jinak měl zdržovat ve svém obydlí. Pokud odsouzený maří výkon trestu domácího vězení, soud nevykonanou část tohoto trestu přemění na nepodmíněný trest odnětí svobody tak, že za každý nevykonaný jeden den trestu domácího vězení vyměří jeden den trestu odnětí svobody.

 

Upuštění od potrestání

V určitých situacích soud nemusí uložit obžalovanému trest přesto, že ho uznal vinným trestným činem. Jedná se o následující případy:

• obžalovaný se dopustil přečinu (tedy úmyslného tresntého činu se sazbou do pěti let odnětí svobody nebo nedbalostního trestného činu), jeho spáchání lituje a projevuje účinnou snahu po nápravě, přičemž vzhledem k povaze spáchaného trestného činu a k dosavadnímu životu obžalovaného lze důvodně očekávat, že již samotné projednání věci před soudem povede k nápravě
• obžalovaný se dopustil trestného činu ve stavu zmenšené příčetnosti a soud má za to, že ochranné léčení, které je zároveň uloženo, zajistí nápravu obžalovaného a ochranu společnosti lépe než trest. Takto však nelze upustit od potrestání obžalovaného, který si stav zmenšené příčetnosti přivodil sám vlivem návykové látky.

V některých případech mohou být splněny podmínky pro upuštění od potrestání, přičemž však soud dospěje k závěru, že by bylo vhodné ještě po nějakou dobu sledovat chování obžalovaného. V takových případech může soud od potrestání obžalovaného upustit pouze podmíněně a stanovit nad obžalovaným na konkrétní zkušební dobu dohled probačního úředníka. Pokud obžalovaný ve zkušební době nepovede řádný život, soud mu trest uloží dodatečně. 

Konečně přichází v úvahu i situace, kdy je obžalovaný stíhán pro trestný čin, přičemž mu již v nedávné době byl uložen  trest za jiný trestný čin, který by ale měl být zrušen a obžalovanému by měl být ukládán souhrnný trest. V takových případech může soud upustit od uložení souhrnného trestu, jestliže původní trest lze považovat za dostatečný.

 * * *

Tento článek již popisuje systém trestů tak, jak je upraven novým trestním zákoníkem účinným od 1. ledna 2010. Pokud vás zajímá srovnání charakteristiky trestů podle starého tresntího zákona a nového tresntího zákoníku, přečtěte si náš článek Nový trestní zákoník – tresty.

Líbí se vám naše stránky? Podělte se o ně s kamarády.

---

Sdílet na Facebooku

---