Systém trestů

Stránky: 1 2 3

Zajímá vás, jaké tresty mohou české soudy uložit, v jakém rozsahu a za jakých podmínek? Pokud ano, více se dozvíte v tomto článku.

Systém trestů – úvod

Jednou ze základních zásad trestního řízení je ta, podle níž lze obžalovanému uložit jen tresty povolené zákonem. Podle českého trestního zákoníku, účninného od 1.1. 2010 (zákon číslo 40/2009 Sb.) může soud ukládat následující druhy trestů (§ 52):

• odnětí svobody
• domácí vězení
• obecně prospěšné práce
• propadnutí majetku
• peněžitý trest
• propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty
• zákaz činnosti
• zákaz pobytu
• zákaz vstupu na sportovní, kulturní a jiné společenské akce
• ztráta čestných titulů nebo vyznamenání
• ztráta vojenské hodnosti   
• vyhoštění.
  

Některé z těchto trestů lze uložit jen za ty trestné činy, u nichž to zákon výslovně dovoluje (odnětí svobody), jiné lze uložit i tehdy, kdy tato sankce u konkrétního trestného činu není uvedena, ale jsou splněny další zákonem stanovené podmínky (např. obecně prospěšné práce).

Za jeden trestný čin lze uložit vedle sebe i více druhů trestů, jsou-li k tomu splněný zákonem stanovené podmínky (lze tedy např. vedle sebe uložit trest odnětí svobody a trest zákazu činnosti). Některé tresty však kombinovat nelze (např. propadnutí majetku a peněžitý trest nebo obecně prospěšné práce a odnětí svobody).

Pokud soud odsuzuje obžalovaného za spáchání více trestných činů, tresty se nesčítají, ale trest se ukládá podle trestní sazby uvedené u nejpřísněji postihovaného trestného činu. Ke skutečnosti, že se obžalovaný dopustil více trestných činů, se přihlédne pouze jako k přitěžující okolnosti. Soud ale v odůvodněných případech má možnost v případě vícečinného souběhu několika trestných činů zvednout horní hranici nejpřísněji postižitelného trestného činu o třetinu a trest uložit v rámci takto zvýšené trestní sazby.

Odnětí svobody

Je to trest, který lze uložit za kterýkoliv z trestných činů. Trestní sazba je zákonem stanovována u každého trestného činu zvlášť. Nejvyšší sazba tohoto trestu je 20 let. V případě, že je ukládán trest odnětí svobody jako trest výjimečný (tj. zjednodušeně řečeno u těch trestných činů, kde to zákon dovoluje a jedná se o zvlášť vysoký stupeň společenské nebezpečnosti a obžalovaný je nenapravitelný nebo jen obtížně napravitelný), je trest odnětí svobody od 20 do 30 let nebo na doživotí. Byl-li obžalovaný během trestního stíhání ve vazbě, doba ve vazbě strávená se mu započte do celkové výměry uloženého trestu.

Odnětí svobody může být podmíněné či nepodmíněné.

Podmíněně lze odložit výkon trestu nepřevyšujícího tři roky, jestliže (zjednodušeně řečeno) vzhledem k osobě pachatele a okolnostem trestného činu lze předpokládat, že účelu trestu bude dosaženo i bez výkonu trestu. Výkon trestu lze takto podmíněně odložit na jeden rok až pět let a obžalovanému lze na tuto dobu stanovit i některé omezující podmínky (např. nahradit způsobenou škodu, zdržet se požívání alkoholu, atd.). Považuje-li to soud za nutné, může nad obviněným vyslovit i dohled probačního úředníka, který tak bude odsouzeného pravidelně kontrolovat. Pokud ve zkušební době odsouzený nežije řádně a neplní uložené podmínky, rozhodne soud, že odsouzený trest vykoná v příslušné věznici. 

Nepodmíněný trest odnětí svobody odsouzený bezprostředně po právní moci rozsudku musí vykonat v příslušné věznici. Pokud nenastoupí do vězení dobrovolně na výzvu soudu, dodá jej tam policie.

Zákon zná celkem čtyři typy věznice podle přísnosti režimu. Konkrétně jde o věznice s dohledem, s dozorem, s ostrahou a se zvýšenou ostrahou. O zařazení obžalovaného do konkrétního typu věznice rozhoduje soud.

Líbí se vám naše stránky? Podělte se o ně s kamarády.

---

Sdílet na Facebooku

---