Peněžitá záruka (kauce)

Kauce (z latinského cautio – záruka) je obecně vžitým pojmem. Trestní řád pojem kauce nepoužívá, hovoří o peněžité záruce. Ta se použije tehdy,pokud sice jsou dány důvody vazby obviněného, ale vzhledem k osobě obviněného lze dostatečně důvodně předpokládat, že vazba může být nahrazena právě složením přiměřené peněžní částky. Peněžitou záruku lze použít pouze tehdy, je-li vazba odůvodněna obavou, že obviněný uprchne nebo se bude skrývat nebo bude pokračovat v trestné činnosti. Pokud je obviněný ve vazbě z obavy před ovlivňováním svědků či spoluobviněných, nelze peněžitou záruku použít. U některých zvlášť závažných trestných činů nelze peněžitou záruku použít ani tehdy, je-li vazba odůvodněna obavou z pokračování v trestné činnosti.

O přijetí či nepřijetí peněžité záruky rozhoduje soud, který má rozhodnout o návrhu státního zástupce na vzetí do vazby, nebo orgán, který rozhoduje o žádosti o propuštění z vazby (tj. státní zástupce nebo soud). Peněžitou záruku může nabídnout obviněný, ale i jiná osoba. Orgán, rozhodující o peněžité záruce rozhoduje jen na návrh toho, kdo peněžitou záruku nabízí, to znamená, že tento orgán nemůže sám z vlastní iniciativy rozhodnout, že pokud bude složena peněžitá záruka, bude obviněný propuštěn z vazby nebo nebude do vazby vůbec vzat.

V praxi je nejčastěji o peněžité záruce rozhodováno v souvislosti se žádostí obviněného o propuštění z vazby. Orgán, jemuž je žádost o propuštění společně s nabídkou peněžité záruky doručena, rozhodne nejdříve, zda vůbec nabídku záruky přijímá. Pokud rozhodne negativně, již se dál otázkou peněžité záruky nezabývá. Pokud ale rozhodne, že přijetí peněžité záruky je přípustné, stanoví zároveň i výši této peněžité záruky. Při určení výše není důležité, jaká částka byla jako záruka navržena, soud nebo státní zástupce tuto záruku stanoví sám. Přihlédne přitom k majetkovým poměrům osoby, která peněžitou záruku nabízí, k povaze a závažnosti stíhaného trestného činu a k závažnosti důvodů vazby. Peněžitá záruka musí být nejméně 10.000,- Kč, její horní hranice není zákonem stanovena.

K zaplacení peněžité záruky není stanovena žádná lhůta, záleží na tom, jak rychle bude zaplacena, teprve po jejím zaplacení může být obviněný z vazby propuštěn. Může to tedy být otázka hodin, ale i týdnů. Po složení peněžité záruky musí soud nebo státní zástupce samostatným usnesením rozhodnout o propuštění z vazby, což musí udělat bezodkladně, nejpozději však ve lhůtě pěti pracovních dnů. Peněžitá záruka pak zůstává složena až do konce trestního řízení. Pokud bude uložen nepodmíněný trest odnětí svobody, je vrácena až v okamžiku, kdy odsouzený nastoupí do výkonu tohoto trestu. Byl-li uložen peněžitý trest, je vrácena až po zaplacení tohoto trestu, případně může být použita na zaplacení tohoto trestu. Byl-li uložen jiný trest nebo byl-li obžalovaný obžaloby zproštěn či bylo-li trestní řízení jinak pravomocně skončeno (např. zastavením nebo postoupením přestupkovému orgánu), vrátí se peněžitá záruka po pravomocném skončení trestního stíhání. Z peněžité záruky obviněný, který byl odsouzen, hradí také náklady trestního stíhání, nezaplatí-li je samostatně. V odůvodněných případech, kdy důvody vazby či peněžité záruky pominuly, může být peněžitá záruka vrácena ještě před skončením trestního stíhání, resp. před nastoupením nebo zaplacením trestu, nebo může být změněna její výše.

Složení peněžité částky má zajišťovací funkci. to znamená, že v případě porušení zákonem stanovených podmínek peněžitá záruka propadá státu. Konkrétně se tak stane pokud se obviněný bude vyhýbat trestnímu stíhání nebo trestu, nedostaví se k úkonům trestního řízení nebo opakuje trestnou činnost.

Líbí se vám naše stránky? Podělte se o ně s kamarády.

---

Sdílet na Facebooku

---