Recidiva v obecném slova smyslu znamená opakování určitého jevu či určitého chování. V oblasti trestního práva se recidivou rozumí opakované páchání trestné činnosti přes předchozí odsouzení. Recidivistou je tedy pachatel, který se znovu dopustí trestného činu, ačkoliv již v minulosti byl pro trestný čin odsouzen.
Jedná se o jednu ze základních zásad trestního řízení. Podle ní se na každého, kdo dosud nebyl v konkrétní kauze pravomocně odsouzen za trestný čin, hledí jako na nevinného. To platí i v případě, že proti konkrétní osobě již bylo zahájeno trestní řízení a dokonce i v případě, že ve věci již byl vynesen odsuzující rozsudek, který ale ještě nenabyl právní moci, protože proti němu bylo podáno odvolání.
K naplnění formálních znaků skutkové podstaty některých trestných činů je třeba způsobení těžké újmy na zdraví. Týká se to především násilných trestných činů nebo např. i dopravních nehod. Zákon těžkou újmu na zdraví vymezuje jako vážnou poruchu zdraví nebo vážné onemocnění, spočívající v některé z následujících eventualit:
Jestliže je rozsudek pravomocný, je závazný pro všechny a nelze jej již měnit (kromě výjimek na základě mimořádných opravných prostředků) . Rozsudek soudu prvního stupně je pravomocný tehdy, jestliže se všechny osoby, oprávněné podat odvolání, práva odvolání vzdaly nebo odvolání nepodaly v zákonem stanovené osmidenní lhůtě anebo již podané odvolání vzaly zpět. Jestliže proti rozsudku bylo podáno odvolání, které nebylo vzato zpět, je rozsudek soudu prvního stupně pravomocný okamžikem, kdy odvolací soud zamítne odvolání.
Nasvědčují-li zjištěné okolnosti tomu, že svědku nebo osobě jemu blízké v souvislosti s podáním svědectví hrozí újma na zdraví nebo jiné vážné nebezpečí porušení jejich základních práv, a nelze-li ochranu svědka zajistit jiným způsobem, učiní soud, příp. jiný orgán činný v trestním řízení potřebná opatření k utajení svědka.
Jedná se o ochranné opatření, nikoliv o trest. Ukládá se pachatelům, kteří se dopustili trestného činu v souvislosti s nějakou chorobou či poruchou nebo v souvislosti se zneužíváním nějaké návykové látky. Nejčastěji se jedná o ochranné léčení protialkoholní a protitoxikomanické, sexuologické, psychiatrické apod.