Soud nevzal do vazby podezřelého ze zmizení Aničky (principy rozhodování o vazbě, nezávislost soudu)

Zpráva z tisku:

Muže, který byl v úterý v souvislosti se zmizením dívky zadržen, policie obvinila z trestného činu zbavení osobní svobody. Jedenačtyřicetiletý recidivista se k činu nepřiznal, policisté proti němu mají jen nepřímé důkazy. Byl dnes propuštěn, protože soud neakceptoval návrh na jeho vzetí do vazby. Novinářům to řekli ředitel pražské policie Martin Červíček a šéf zvláštního vyšetřovacího týmu Josef Mareš.

Podezřelý podle nich několikrát změnil výpověď. Přiznal, že na místě, kde se Anna ztratila, během dne několikrát byl a že měl v ruce její batoh. Policie ho zadržela v úterý v nebytových prostorech domu v Praze 8. Na muže přišli kriminalisté díky profilu DNA, který našli na dívčině batohu a srovnali jej s databází odsouzených.

Muž při výslechu podle Mareše přiznal, že na inkriminovaném místě byl v dopoledních hodinách, svačil tam a ukájel se. Později vypověděl, že se na místo vrátil mezi 13:30 až 14:45, našel dívčin batoh, který potěžkal a vrátil jej do úkrytu. Pak ale výpověď několikrát změnil. Ve středu se proto podezřelý podrobil testu na detektoru lži. Podle něj policisté poznali, že „má co do činění se zmizením Aničky“, uvedl Mareš. S ohledem na to, jak muž měnil výpověď, a s přihlédnutím k výsledkům na detektoru lži, ho začala policie stíhat.

„Kromě stopy DNA na batohu není proti muži žádný důkaz, proto na něj nebyla uvalena vazba,“ vysvětlil ČTK rozhodnutí soudce mluvčí Obvodního soudu pro Prahu 8 Martin Slováček. Stopa DNA je navíc jen nepřímý důkaz proti podezřelému.

Podle zákona smí být obviněný vzat do vazby, pokud je podezření, že spáchal trestný čin, tak vážné, že žádné jiné opatření kromě vazby nelze uplatnit.

Muž je z Prahy a v minulosti byl osmkrát odsouzen, z toho čtyřikrát k trestu odnětí svobody. Před soudem stanul kvůli majetkovým trestným činům – krádeži, zpronevěře a porušení domovní svobody. Podle Mareše byl stíhán i pro zanedbání povinné péče.

Citováno ze zpravodajského serveru ČT České noviny (zpráva z 22.10. 2010)

Vysvětlující komentář:

 Zpráva o tom, že muž podezřelý v případu zmizení malé Aničky byl propuštěn na svobodu poté, co jej soudce odmítl vzít do vazby, vyvolala množství často vzrušených názorů. Dokonce i některá celostátní média naznačovala, že rozhodnutí soudce je selháním české justice.

V České republice je bohužel stále zažitým zvykem, že soudci jsou když ne zkorumpovaní, tak alespoň blbí, a každý strejc v hospodě vám řekne, jak by to ty soudy měly správně dělat. Lidé stále nejsou ještě ochotni připustit, že soudy se nemohou nechat ovlivnit např. veřejným míněním nebo i přesvědčením policistů, pokud není podloženo důkazy.

V daném případě jde o rozhodnutí soudu o návrhu státního zástupce na vzetí obviněného do vazby. V takových případech je v podstatě úkolem soudce, aby přezkoumal, zda skutečně existují závažné důvody pro to, aby osoba (byť jde o obviněného) byla omezena na svých základních právech tak zásadním způsobem, jako je uvěznění ve vazební věznici.

Soud přitom musí zkoumat nejen to, zda existují zákonné vazební důvody (tedy obava, že obviněný buď uprchne, nebo obava, že bude ovlivňovat svědky, či obava, že bude v trestné činnosti pokračovat). Musí zároveň zkoumat i to, zda existuje důvodné podezření, že se obviněný trestné činnosti, z níž byl obviněn, skutečně dopustil.

Neznám obsah vyšetřovacího spisu v daném případě, ale nepochybuji o tom, že soudce, rozhodující o návrhu na vazbu, si tento spis pečlivě prostudoval (když ne proto, že to tak dělá vždy, tak už jen kvůli závažnosti a sledovanosti případu) a na základě zjištěných skutečností (nikoliv domněnek) rozhodl podle zákona a podle svého svědomí. To, zda podezřelý muž je skutečně pachatelem zapojeným do zmizení malé Aničky ukáže čas. Skutečnost, že jej soudce odmítl vzít do vazby neříká nic o jeho vině či nevině a nevypovídá nic ani o (ne)kvalitě české justice. Je to prostě jen jedno z mnoha rozhodnutí a je třeba ho respektovat, protože to je zcela evidentně rozhodnutí nezávislého soudu, který nepodlehl veřejnému mínění a (bezpochyby dobře míněné) snaze policistů dostat do vazby osobu, o které jsou přesvědčeni, že spáchala trestný čin, kteří ale o tomtéž nedokázali přesvědčit soudce.

V souvislosti s propuštěním podezřelého se objevily i spekulace, že se jednalo o předem domluvený postup, aby mohla policie podezřelého sledovat a získat tak informace o místě, kde by ztracená dívka mohla být ukryta. Další zprávy naopak hovoří o tom, že policisté jsou na soudce naštvaní, protože je předem neinformoval o tom, že hodlá podezřelého propustit. K tomu je třeba říci jen jedno: úkolem soudu při rozhodování o vazbě v žádném případě není vytváření nějakých taktických postupů pro další vyšetřování. Soud s policií nemá nic společného, nemůže se jakkoliv podílet na vyšetřování ani tím, že by s policisty domlouval svůj další postup. Soudce prostě musí jen přezkoumat důvodnost návrhu na vazbu a rozhodnout o něm, nic víc a nic míň.

Líbí se vám naše stránky? Podělte se o ně s kamarády.

---

Sdílet na Facebooku

---