Rozhodování soudu v přípravném řízení trestním

Stránky: 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15

5.1.2. Zmocněnec poškozeného

Novela trestního řádu č. 265/2001 Sb. s účinností od 1.1. 2002 posílila též postavení poškozeného v trestním řízení, neboť  přímo do procesního předpisu vložila možnost poškozeného požádat o přiznání nároku na bezplatné zastupování zmocněncem (nebo zastupování za sníženou odměnu) a případně požádat též o ustanovení zmocněnce z řad advokátů (§ 51a odst. 1,3 trestního řádu). Toto ustanovení je odrazem textu článku 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, podle něhož má každý člověk (tedy i nemajetný) právo na právní pomoc v řízení před soudy, jinými státními orgány či orgány veřejné správy, a to od počátku řízení. Vzhledem k tomu, že i poškozený je účastníkem trestního řízení, přísluší toto právo samozřejmě i jemu.

I toto rozhodování je v celém průběhu trestního řízení, tedy i v řízení přípravném, svěřeno soudu, resp. soudci. Tím se podstatně posiluje kontradiktornost řízení a význam postavení poškozeného v trestním řízení se přibližuje významu postavení obviněného. O žádostech, směřujících k zajištění kvalifikovaného zastupování poškozeného, rozhoduje v přípravném řízení nezávislý soudce a nikoliv orgány přípravného řízení, čímž se předejde možným snahám policejních orgánů o usnadnění si práce. Většina poškozených je totiž naprostými laiky o v oboru trestního procesního práva, a proto kromě práva na náhradu škody většinou svá procesní oprávnění vůbec nevyužívají a odborného zmocněnce si nezvolí, protože na to často ani nemají finanční prostředky. Tento přístup pak samozřejmě vyhovuje policejním orgánům, jejichž cílem je především shromáždit důkazy týkající se objasňované trestné činnosti jako takové a uplatňování práv poškozených  včetně práva podat stížnost proti některým rozhodnutím, jimiž se trestní stíhání již v přípravné fázi končí, je v jejich práci víceméně zdržuje. Pokud by tedy o žádostech poškozeného podle § 51a odst. 1,3 trestního řádu rozhodovaly policejní orgány nebo státní zástupce, mohlo by jejich rozhodování být ovlivněno snahou usnadnit si práci, a proto je třeba, aby o těchto žádostech rozhodoval nezávislý a nestranný orgán, tedy soud, resp. soudce.

Postup při rozhodování podle § 51a odst. 1 trestního řádu o žádosti poškozeného o přiznání práva na bezplatné zastoupení, resp. zastoupení za sníženou odměnu, je v podstatě shodný jako postup při rozhodování o obdobné žádosti obviněného podle § 33 odst. 2 trestního řádu. Poškozený svůj návrh v přípravném řízení podává soudu  prostřednictvím státního zástupce, přičemž k jeho návrhu musejí být připojeny listiny, osvědčující, že poškozený nemá dostatek prostředků, aby si zastoupení hradil sám. Pokud poškozený tyto listiny nepřipojí, měl by jej soudce zřejmě vyzvat k doplnění, a pokud poškozený ani poté svůj nárok hodnověrně nedoloží, soudce jeho návrh zamítne, aniž by si sám ověřoval sociální situaci poškozeného. Pokud je však návrh poškozeného řádně doložen, musí soudce při svém rozhodování zkoumat na jedné straně možnosti poškozeného a na druhé straně předpokládanou nákladnost zastoupení zmocněncem. Podle toho žádosti poškozeného vyhoví buď zcela nebo zčásti anebo ji úplně zamítne, přičemž při svém rozhodování není vázán rozsahem návrhu poškozeného.

Aby však nedocházelo ke zbytečnému nadužívání bezplatného zastupování zmocněncem, bylo trestním řádem soudci uloženo zkoumat též povahu a výši nároku na náhradu škody, který již poškozený sám uplatnil anebo který reálně v konkrétním trestním řízení uplatnit může. Bude-li se tedy jednat o případ zcela jednoduchý nebo případ, kdy by náklady na zastoupení byly nepoměrně vysoké ve vztahu k výši uplatňovaného nároku na náhradu škody, musí soud návrh poškozeného zamítnout, a to i v případě, že by jinak sociální postavení poškozeného právo na bezplatné zastoupení odůvodňovalo.

Jestliže soudce v přípravném řízení rozhodl podle § 51a odst. 1 trestního řádu o tom, že poškozený má právo na bezplatné zastoupení  nebo na zastoupení za sníženou odměnu, rozhodne též o ustanovení konkrétního zmocněnce z řad advokátů (§ 51a odst. 3 tr. řádu). Pavel Šámal v posledním komentáři trestního řádu[7] zaujal stanovisko, že zmocněnec musí být poškozenému soudem ustanoven v podstatě z úřední povinnosti současně s rozhodnutím podle § 51a odst. 1 trestního řádu. S tímto názorem nesouhlasím. Trestní řád sice nehovoří o tom, že by zmocněnec měl být ustanoven jen na návrh poškozeného, ale neukládá soudu ani výslovnou povinnost ustanovit zmocněnce z úřední povinnosti, jestliže bylo rozhodnuto o právu poškozeného na bezplatné zastupování nebo zastupování za sníženou odměnu. Podle mého názoru by rozhodování z  úřední povinnosti  bylo nepřiměřeným zásahem do práva poškozeného zvolit si zmocněnce svobodně podle svého uvážení postupem podle § 50 odst. 1,2 trestního řádu. Nemajetný poškozený by tak byl proti poškozenému, který si náklady na zastoupení hradí sám, v nevýhodě, protože by mu v podstatě byl vnucen jeden konkrétní zmocněnec, ačkoliv poškozený třeba již měl v úmyslu zvolit si zmocněncem jiného advokáta. Podle mého názoru by proto soud měl o ustanovení zmocněnce rozhodnout jen v těch případech, kdy o to poškozený sám požádá, přičemž je samozřejmě možné a vhodné, aby taková žádost byla obsažena již v návrhu na přiznání práva na bezplatné zastupování nebo na zastupování za sníženou odměnu. Tetzeli  v Bulletinu advokacie[8] vyjádřil názor, že by bylo též možné tento problém řešit tak, že soudce prostě ustanoví zmocněncem poškozeného toho advokáta, kterého si poškozený sám vybere. Takové řešení je však nepřípustné, protože v podstatě popírá smysl nezávislého soudního rozhodování v přípravném řízení.

Jestliže podmínky pro ustanovení zmocněnce později  zanikly anebo zmocněnec z důležitých důvodů nemůže poškozeného zastupovat, soudce zmocněnce povinnosti zastupovat poškozeného zprostí. Podle § 51a odst. 4 tr. řádu tak soudce může učinit i bez návrhu, v praxi však zřejmě bude přicházet v úvahu jen rozhodování na návrh, protože soudce sám v přípravném řízení nebude mít informace, které by výše popsané rozhodnutí odůvodňovaly.

O nároku poškozeného podle § 51a odst. 1 trestního řádu, o ustanovení zmocněnce podle § 51a odst. 3 tr. řádu i o zproštění zmocněnce povinnosti zastupovat poškozeného podle § 51a odst. 4 trestního řádu rozhoduje soudce usnesením, proti němuž je přípustná stížnost, mající odkladný účinek.

S účinností od 1.1. 2002 pak soudce v přípravném řízení rozhoduje nově též o omezení poškozených, spočívajícím v povinnosti dát se zastupovat zmocněncem (§ 44 odst. 2 trestního řádu). Konkrétně jde o případy, v nichž v trestním řízení figuruje příliš velký počet poškozených a jednotlivé uplatňování jejich práv by neúměrně prodlužovalo trestní stíhání. Trestní řád proto umožňuje pro takové případy rozhodnout, že poškození mohou svá práva uplatňovat jen prostřednictvím společného zmocněnce, kterého si sami zvolí. Vzhledem k tomu, že tímto rozhodnutím je významně kráceno právo poškozeného zvolit si způsob, jakým bude svá práva v trestním řízení uplatňovat, je třeba, aby nutnost a přiměřenost takového zásahu do práv posoudil nezávislý a nestranný soudce. V přípravném řízení rozhoduje soudce na návrh státního zástupce a také pouze státnímu zástupci své rozhodnutí doručuje. Pokud soudce návrhu vyhoví, státní zástupce sám pak zajistí oznámení rozhodnutí soudu poškozeným, kteří již uplatnili nárok na náhradu škody, jakož i všem poškozeným, kteří svůj nárok uplatní později.

Soudce při svém rozhodování musí zvažovat, zda počet poškozených je opravdu natolik vysoký, že by samostatné uplatňování práv poškozených nepřiměřeně komplikovalo a prodlužovalo trestní stíhání obviněného. Rozhoduje se usnesením, proti němuž není stížnost přípustná.

Počet společných zmocněnců v jednom trestním řízení nesmí přesáhnout šest. Pokud si poškození zvolí více společných zmocněnců, má podle § 44 odst.2 trestního řádu o výběru zmocněnců rozhodnout soud. Zákon zde již nehovoří,že by to měl být v přípravném řízení soudce, s ohledem na ustanovení § 2 odst. 9 trestního řádu se však i v tomto případě soudem rozumí v přípravném řízení soudce, protože se jedná o rozhodování v prvním stupni. V tomto případě již soudce nerozhoduje usnesením, ale výběr zmocněnců provede prostým opatřením, a to z těch zmocněnců, které si již dříve poškození zvolili. Při výběru se soudce musí řídit především zájmy poškozených, tj. měl by zřejmě upřednostnit ty zmocněnce, které si zvolilo nejvíce poškozených, zmocněnce, které jsou pro nejvíce poškozených dobře dosažitelní apod.

 

Líbí se vám naše stránky? Podělte se o ně s kamarády.

---

Sdílet na Facebooku

---