Rozhodování soudu v přípravném řízení trestním

Stránky: 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15

8. Závěr

Právní úprava trestního řízení se od roku 1990 stále snaží reagovat na nové společenské problémy, které s sebou přinášejí i problémy trestněprávní, a zároveň se přibližuje moderní úpravě trestního procesu, běžně používané ve vyspělých demokratických systémech. Jako jedna z prvních byla po roce 1989 řešena problematika lidských práv a svobod, a to i ve vztahu k trestnímu řízení a i za cenu, že daní těmto demokratickým změnám může být ztížení podmínek pro práci orgánů činných v trestním řízení, a to zejména v řízení přípravném.

Již v roce 1991 Listina základních práv a svobod (ústavní zákon číslo (ústavní zákon č. 23/1991 Sb., později znovu přijatá jako ústavní zákon č. 2/1993 Sb.) jednoznačně v souladu s mezinárodními smlouvami o lidských právech stanovila, že o nejzákladnějších právech a svobodách v trestním řízení (a nejen v něm) může rozhodovat jen nezávislý a nestranný orgán, tj. soud, resp. soudce. Na tyto ústavní změny pak v plném rozsahu reagovala zejména novela trestního řádu č. 558/1991 Sb., která nové ústavní principy vtělila přímo do procesního předpisu. V současné době proto lze konstatovat, že právní úprava ochrany lidských práv a svobod v trestním řízení je dostačující. Je tedy již jen na soudcích, aby si dostatečně uvědomovali své postavení a svou úlohu, kterou i v přípravném řízení trestním mají.

Soudci si především musí při své práci uvědomit, že v přípravném řízení (ale ani v jiných částech trestního procesu) nejsou jen jedním z orgánů činných v trestním řízení, ale že oproti ostatním mají výsadní postavení, spočívající v tom, že stojí nad „stranami“, mezi něž v daném případě je třeba počítat i orgány činné v přípravném řízení, tj. státního zástupce a policejní orgány, a že jedině oni mohou rozhodovat o stěžejních zásazích do práv a svobod obviněného či jiných osob. Úkol z tohoto postavení vyplývající pak spočívá zejména v povinnosti podrobně a pečlivě zkoumat důvodnost a nezbytnost opatření zasahujících do základních práv a svobod na straně jedné a naléhavost veřejného zájmu na objasnění konkrétní trestné činnosti na straně druhé. V žádném případě však není úkolem soudu vykonávat dozor nad zákonností a průběhem přípravného řízení, soud rozhoduje jen o přípustnosti konkrétních úkonů.

Pokud soudce způsobem popsaným v předchozím odstavci nepostupuje, ztrácí jeho práce jakýkoliv smysl a soudce se tak stává jen zákonem vnuceným nástrojem v rukách státního zástupce a policejních orgánů. To samo o sobě ještě samozřejmě nemusí vést k nepřiměřeným zásahům do základních práv a svobod. Na druhé straně však kvalitní rozhodování soudce v přípravném řízení nutí ke kvalitnější a efektivnější práci i státního zástupce a policejní orgány. To se ukázalo např. i po účinnosti novely trestního řádu č. 265/2001 Sb. Tento zákon v § 68 trestního řádu podstatně zpřísnil podmínky pro vzetí obviněného do vazby, v důsledku čehož znatelně klesl počet řízení, v nichž je obviněný ve vazbě. Tato skutečnost však podle dosavadních zkušeností nijak podstatně neztížila práci orgánů činných v trestním řízení. Z toho vyplývá, že jestliže v minulosti byli obvinění bráni do vazby v mnohem širší míře, jednalo se o vazby zbytečné, neboť jejich účelu mohlo být dosaženo třeba v jednodušších případech rychlejším a cílevědomějším vedením přípravného řízení. Jsem přesvědčen, že obdobná situace platí do nikoliv zanedbatelné míry i pro další trestněprocesní instituty, jimiž je zasahováno do základních práv a svobod obviněného nebo dalších osob. Soudci by si proto z tohoto příkladu měli vzít ponaučení alespoň v tom smyslu, že není třeba se bát, že svým negativním rozhodnutím o návrhu státního zástupce ztíží práci policejním orgánům při objasňování trestné činnosti.

Vodítkem v práci soudců dnes vedle procesních předpisů může a musí být i mezinárodní judikatura, zejména judikatura Evropského soudu pro lidská práva ve Štrasburku. Rozhodnutí tohoto soudu postupem času stále zpřesňují hranice, za něž nelze při střetu trestního řízení se základními lidskými právy a svobodami jít.

Je třeba také připomenout, že rozhodovací činnost soudu v přípravném řízení sice je na jedné straně určena na ochranu základních práv a svobod, dotčených postupem policejních orgánů v trestním řízení, na druhé straně však usnadňuje průběh dokazování v následném nalézacím řízení. Nalézací soud se totiž mnohem snadněji může vypořádat s námitkami obviněného, směřujícími proti způsobu, jakým byly v přípravném řízení obstarány některé důkazy, jestliže postup při obstarávání těchto důkazů byl již v přípravném řízení přezkoumán soudcem, nezávislým na ostatních orgánech činných v trestním řízení.

Pokud jde o úvahy de lege ferenda, není v současné době nutno v úpravě rozhodovací činnosti soudu v přípravném řízení provádět žádné rozsáhlejší změny, neboť současná úprava je v podstatě dostačující. Je však třeba počítat s tím, že do budoucna bude nutné právní úpravu přizpůsobovat nové judikatuře Evropského soudu pro lidská práva, přičemž jako první zřejmě přijdou na řadu změny, jejichž cílem bude posílit kontradiktornost řízení o některých omezujících opatřeních, zejména řízení o vazbě (právo obviněného nahlížet do vyšetřovacího spisu či právo obviněného být vyslechnut před každým rozhodnutím o vazbě, tj. nejen před rozhodnutím o samotném vzetí do vazby). Na druhou stranu jsem ale toho názoru, že některé úkony v přípravném řízení byly soudcům svěřeny nadbytečně. Jedná se zejména o účast soudce při neodkladných a neopakovatelných úkonech podle § 158a trestního řádu. Toto ustanovení  obsahově pro provádění některých důkazů ve své podstatě do určité míry zavádí institut vyšetřujícího soudce, byť to takto v zákoně není výslovně uvedeno. Tento institut přitom v moderním českém trestním procesu nemá svou tradici a pokud by takový trend měl pokračovat, bylo by nutné změnit nejen princip trestního řízení, ale i systém českého soudnictví. Jsem proto přesvědčen, že i praxe ukáže, že soudní účast při všech neodkladných a neopakovatelných úkonech není nutná a může být případně nahrazena povinnou účastí státního zástupce s tím, že soudce by se účastnil jen těch úkonů, které jsou prováděny v řízení o závažnějších trestných činech.

V opačném případě by pak zřejmě musel být vytvořen samostatný systém jakýchsi mimoprocesních soudců, kteří by neměli  postavení vyšetřujících soudců v původním smyslu slova (tj. vlastně vyšetřovatelů), ale aniž by  mohli přímo ovlivňovat vyšetřovací  orgány, by rozhodovali o zásazích do základních práv a svobod občanů, a to nejen v rozsahu popsaném v této práci, ale posuzovali by např.  i to, zda policisty shromážděné důkazní informace jsou dostatečné pro obvinění podezřelého a později, zda shromážděné důkazy odůvodňují jeho postavení před soud (jednalo by se tedy o jakési předběžné projednání obžaloby, ovšem jiným soudce, než který bude rozhodovat ve věci samé).[30] I obvinění a obžalování je totiž zcela bezpochyby zásahem do suverenity jednotlivce, neboť ten se tak dostává do situace, kdy musí čelit obviněním, která mohou vést až k jeho odsouzení a tím i k uložení trestu a i když k odsouzení nedojde, tak již samotné obvinění a průběh trestního řízení má pro obviněného v jeho okolí difamující účinek.

Za zvážení by též stála otázka, zda by soudní kontrole v přípravném řízení nemělo být podrobeno též nakládání s listinami, vydanými fyzickými či právnickými osobami pro účely trestního řízení, resp. s listinami pro tyto účely odňatými. Trestní řád totiž omezuje jen nakládání s listinami, které byly svěřeny přepravě, tj. zejména dopisům. Podle článku 13 Listiny základních práv a svobod však nesmí dojít ani k porušení tajemství písemností a záznamů (kterými by bylo možno rozumět též záznamy na elektronických médiích) uchovávaných v soukromí. Tuto problematiku trestní řád vůbec neřeší, takže orgány přípravného řízení mohou jakoukoliv listinu či jiný záznam odejmout jako jiné věci podle § 79 trestního řádu a zároveň mohou zjišťovat i obsah těchto listin a záznamů, které často mohou mít důvěrný charakter. Jsem proto toho názoru, že tato problematika by měla být trestním řádem podrobněji upravena, s tím, že by v úvahu mohla přicházet i možnost, že ke zjišťování obsahu zabavených listin a záznamů, které byly přechovávány v soukromí, by musel dávat svůj souhlas soudce.

Výše zmiňované mimoprocesní postavení těchto soudců by pak umožňovalo, aby rozhodovali o zásazích do práv a svobod občanů i v jiných případech než v souvislosti s trestním řízením. Do kompetence těchto soudců „práv a svobod“ by mohlo spadat např. rozhodování o uložení ochranných opatření podle § 72 trestního zákona v případech, kdy proti pachateli trestného činu z nějakého důvodu trestní stíhání neprobíhá, ale i o dalších zásazích do základních práv, jako jsou např. předběžná opatření, spočívající v odnětí dětí jejich rodičům a jejich umístění do náhradní péče (§ 76a občanského soudního řádu, rozhodování o tom, zda je třeba souhlasu rodiče k osvojení dítěte (§ 180a osř),  o omezení nebo zbavení způsobilosti k právním úkonům (§ 186 a další osř), rozhodování o přípustnosti držení osoby proti její vůli ve zdravotnickém ústavu (§ 191a a další osř), rozhodování o propuštění cizince ze zajištění podle zákona 326/1999 Sb. o pobytu cizinců na území ČR (§ 200o a další osř), případně v dalších případech, v nichž ze strany státu a jeho orgánů dochází k opatřením omezujícím základní práva a svobody.

 

 

Použitá literatura:

 

Fenyk J.: Veřejná žaloba,  Institut Ministerstva spravedlnosti ČR, Praha 2001

Gerloch A., Hřebejk J., Zoubek V.: Ústavní systém České republiky, Prospektrum, Praha 1994

Hrachovec P.: Úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod jako pramen českého trestního práva procesního, Právní rozhledy, 12/98

Jelínek J.: O novele trestního řádu 1991, Bulletin advokacie, 3/92

Jelínek J.: Obviněný a jeho právo na obhajobu, Bulletin advokacie, 2/99

Jelínek J., Draštík A., Hasch K., Nováková J., Nováková Š., Sovák Z. Ševčík V.: Trestní právo procesní

Ježek V.:  K nahlížení do spisu v přípravném řízení trestním při rozhodování soudu, Bulletin advokacie 3/2002

Král V.: K nové úpravě vazebního řízení,  Trestněprávní revue, 2/2001

Kybic P.:  Možnost odepřít obhájci právo nahlédnout do spisu ve vztahu k právu na spravedlivý proces,  Trestněprávní revue, 2/2001

Mikuš P.: Prípravné konanie trestné v demokratickej spoločnosti, Trestní právo, 2/2002

Nett A. a kolektiv: Trestní právo procesní, Masarykova univerzita, Brno 1996,

Pikna B.: Omezení osobní svobody ve světle Listiny základních práv a svobod, Právní rozhledy, 2/95

Procházka A.:  Poskytování a pořizování evidence telekomunikačního provozu pro účely trestního řízení, Bulletin advokacie 5/2001

Repík B.: Vyloučení soudce z hlediska Evropské úmluvy o lidských právech, Bulletin advokacie 3/2002

Smejkal V., Sokol T.: Poštovní tajemství v Internetu, CHIP 4/97

Šámal P., Král V., Baxa J., Púry F: Trestní řád, komentář, C.H. Beck/SEVT, Praha 1995

Šámal P., Král V., Baxa J., Púry F: Trestní řád, komentář, C.H. Beck, Praha 2002

Šámal P., Růžička M., Novotný F., Doucha J.: Přípravné řízení trestní, C.H. Beck, Praha 1997

Šámal P.: Základní zásady trestního řízení v demokratickém systému, Ministerstvo spravedlnosti ČR, Praha 1992

Ševčík V.: Některé ústavní aspekty odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu, Bulletin advokacie, 6-7/96

Štěpán J.:  V řízení o vazbě doplňuje Evropská úmluva náš trestní řád, Bulletin advokacie 6-7/2002

Šturma P.: Úvod do evropského práva ochrany lidských práv, Univerzita Karlova, Praha 1994

Teryngl J.: Novela trestního řádu vyvolaná Listinou základních práv a svobod, Právo a zákonnost, 1/92

Tetzeli D.: Právo chudých na obhajobu po novele trestního řádu provedené zákonem č. 265/2001 Sb., Bulletin advokacie 5/2002

Vantuch P.: K rozhodování o vazbě v přípravném řízení a přezkoumávání důvodnosti obvinění v tomto stádiu trestního řízení, Trestní právo, 6/96

Vantuch P.: Prodloužení lhůty k zadržení osoby podezřelé z trestné činnosti, Právní rozhledy, 11/98

 

 

Některá použitá judikatura:

Evropský soud pro lidská práva, č. A/238, Lüdi proti Švýcarsku (odposlech telefonu a použití agenta)

Evropský soud pro lidská práva, č. A/82, Malone proti Spojenému království  (zjišťování údajů o telekomunikačním provozu)

Evropský soud pro lidská práva, sp.zn. 23224/94, Kopp proti Švýcarsku (odposlech telefonních hovorů)

Evropský soud pro lidská práva, sp.zn. 23618/94, Lambert proti Francii (odposlech telefonních hovorů)

Evropský soud pro lidská práva, sp.zn. 24479/94, Lietzow proti Německu (právo obviněného být vyslechnut a právo nahlížet do spisu při rozhodování o vazbě)

Evropský soud pro lidská práva, sp.zn. 24760/94, Assenov a další proti Bulharsku (nahlížení do spisu při rozhodování o vazbě)

Evropský soud pro lidská práva, sp.zn. 25644/94, T.W. proti Maltě (kontradiktornost při rozhodování o vazbě, právo na přístup k soudu)

Evropský soud pro lidská práva, sp.zn. 27671/95, Valenzuela Contreras proti Španělsku (odposlech telefonních hovorů)

Evropský soud pro lidská práva, sp.zn. 31195/96, Nikolova proti Bulharsku  (nahlížení do spisu při rozhodování o vazbě, kontradiktornost vazebního řízení, právo na přístup k soudu)

Krajský soud v Brně, sp.zn. 9 To 852/97 (pozorování obviněného ve zdravotnickém zařízení), publikováno ve Sbírce soudních rozhodnutí pod R 15/98

Krajský soud v Plzni, sp.zn. 6To 309/97 (charakter podkladů pro rozhodování o vazbě) – publikováno ve Sbírce soudních rozhodnutí pod R 55/98

Krajský soud v Plzni, sp.zn. 7 To 579/96 (důvody vazby), publikováno  v Soudních rozhledech č. 1/97

Krajský soud v Plzni, sp.zn. 8 To 74/95 (vyloučení soudce z rozhodování), publikováno ve Sbírce soudních rozhodnutí pod R 49/95 a v Právních rozhledech č. 7/95

Krajský soud v Plzni, sp.zn. 8To 203/97 (nabídka záruky jako náhrada za vazbu), publikováno v Bulletinu advokacie 10/97

Krajský soud v Brně, sp.zn. 9 To 47/94 (počítání lhůty pro zadržení obviněného), publikováno ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod  R 10/95

Nejvyšší soud ČR, sp.zn. 6 To 14/92 (písemný slib obviněného jako náhrada za vazbu), publikováno ve Sbírce soudních rozhodnutí pod R 29/93

Nejvyšší soud ČR, sp.zn. Stn 4/98 (co je rozhodnutím o vazbě), publikováno v Právních rozhledech 9/98

Nejvyšší soud ČR, sp.zn. Tzn 1/94 (ustanovení obhájce), publikováno ve Sbírce soudních rozhodnutí pod R  36/94 a v Právních rozhledech 7/94

Nejvyšší soud ČR, sp.zn. Tzn 14/95 (doba počítaná do trvání vazby), publikováno ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod  R 14/96

Nejvyšší soud ČR, sp.zn. Tzn 24/95, (odposlech a záznam telekomunikačního provozu), publikováno ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod  R 23/1996

Ústavní soud ČR,  nález z 16. 8. 2001, (účinky ustanovení obhájce), publikováno v Bulletinu advokacie 5/2002, str. 63

Ústavní soud ČR, , sp.zn. IV ÚS 472/2000 (právo nahlížet do spisu)

Ústavní soud ČR, sp.zn. II. ÚS 138/93 (důvody vazby)

Ústavní soud ČR, sp.zn. II. ÚS 347/96 (rozhodování soudce o vazbě)

Ústavní soud ČR, sp.zn. II. ÚS 502/2000 (evidence údajů o telekomunikačním provozu jako důkaz)

Ústavní soud ČR, sp.zn. II. ÚS 536/2000 (evidence údajů o telekomunikačním provozu jako důkaz)

Ústavní soud ČR, sp.zn. III. ÚS 188/99 (důvody vazby)

Ústavní soud ČR, sp.zn. III. ÚS 232/95 (příslušnost soudu v přípravném řízení a zásada zákonného soudce)

Ústavní soud ČR, sp.zn. III. ÚS 287/96 (domovní prohlídka)

Ústavní soud ČR, sp.zn. III. ÚS 337/97 (doba trvání vazby)

Ústavní soud ČR, sp.zn. III. ÚS 486/98 (význam odůvodnění soudního rozhodnutí v přípravném řízení)

Ústavní soud ČR, sp.zn. IV. ÚS 305/97 (lhůta pro zadržení obviněného)

Ústavní soud ČR, sp.zn. IV. ÚS 78/2000 (evidence údajů o telekomunikačním provozu jako důkaz)

Ústavní soud ČR, sp.zn. VI. ÚS 282/2000 (ustanovení obhájce)

Vrchní soud v Praze, sp.zn. 1 To 3/98 (ustanovení obhájce)

Vrchní soud v Praze, sp.zn. 7 To 251/93 (náhrada za vazbu), publikováno  ve Sbírce soudních rozhodnutí pod R 14/94 a v Právních rozhledech č. 10/94

Vrchní soud v Praze, sp.zn. Tpjn 93/94, (příslušnost soudu podle § 146a trestního řádu), publikováno ve Sbírce soudních rozhodnutí pod R 14/95

Vrchní soud v Praze, sp.zn. 7To 7/95 (obsah výroku při rozhodování o vazbě), publikováno ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod  R 19/96

 

Líbí se vám naše stránky? Podělte se o ně s kamarády.

---

Sdílet na Facebooku

---