Rozhodování soudu v přípravném řízení trestním

Stránky: 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15

Rozhodování soudu v přípravném řízení trestním

(Rigorózní práce na Právnické fakultě Univerzity Karlovy – stav dle právní úpravy k 31.3. 2003)

1. Úvod

 

Trestní řád (zákon číslo 141/1961 Sb.) rozděluje trestní řízení do několika etap, v nichž  je objasňování trestné činnosti svěřeno různým orgánům, obdařeným zákonem konkrétními specifickými pravomocemi při stejném cíli jejich počínání. 

Konkrétně je trestní řízení rozděleno do tří základních fází, tj. řízení přípravného, v němž hlavní pole působnosti mají policejní orgány a státní zástupce, dále řízení před soudem a konečně řízení vykonávací.

Jak bylo v předchozím odstavci zvýrazněno, v přípravném stádiu vedou řízení policejní orgány za dozoru státního zástupce. Jedná se tedy o orgány výkonné moci.

Trestní řízení je ve své podstatě souhrn úkonů, vedoucích k objasnění trestné činnosti. Tyto úkony si již po dlouhou dobu vyhradil do své působnosti stát, tj. trestní jurisdikci nemohou v žádném případě vykonávat soukromé osoby. Stát pak svou moc vykonává, (a je to tak upraveno i v ústavě) ve třech základních směrech. Jedná se o moc zákonodárnou, moc výkonnou a moc soudní, která by na předchozích dvou měla být stoprocentně nezávislá.

Policejní rada a státní zástupce jsou orgány moci výkonné a jejich úkolem v trestním řízení je vedle shromažďování informací o tom, že se zřejmě stal trestný čin, především zajišťování základních důkazů a dalších podkladů, které v pozdější fázi řízení mohou být použity pro dokazování trestné činnosti před soudem. Oproti tomu hlavním úkolem soudu v trestním řízení je v úvahu přicházející důkazy provést a po jejich vyhodnocení rozhodnout o vině a případném trestu osoby z trestné činnosti obviněné.

Úlohou soudu obecně (nejen v trestním řízení) však je především zajištění ochrany základních práv a svobod. Z tohoto důvodu má proto rozhodovací činnost soudu své místo v trestním řízení i ve stádiu před podáním obžaloby. tj. v řízení přípravném.

Různými úkony policejního rady a dalších policejních orgánů, které se podílejí na vyšetřování trestné činnosti, totiž může dojít k podstatným zásahům do základních práv a svobod, a to nejen na úkor obviněných (příp. i jen podezřelých), ale i na úkor dalších osob, které se zjišťovanou trestnou činností nemusejí mít vůbec nic společného. Policejní rada je sice jako každý jiný povinen vyhnout se zásahům do těchto základních práv, nicméně při objasňování zejména závažné trestné činnosti se jeho snaha s těmito právy svobodami střetává a bez jejich omezení v podstatě často ani nemůže pokračovat v objasňování trestné činnosti. Trestní řád proto na základě ústavního zmocnění umožňuje narušení sféry základních práv a svobod, a to v minimálním nutném rozsahu.

Vzhledem k tomu, že se v takových případech jedná o zásah do zvláště chráněných zájmů, je na místě, aby policejní orgány byly ve své činnosti podrobeny dohledu. Dozor nad zákonností postupu policejního rady v přípravném řízení přísluší podle trestního řádu (§ 157 odst. 2 a § 157a odst. 2) a zákona číslo 283/93 Sb. o státním zastupitelství (§ 4) především státnímu zástupci. I ten však, stejně jako policejní rada, je orgánem moci výkonné, jejíž systém je hierarchický, fungující na vázanosti nižších stupňů pokyny složek stojících v hierarchii výše. Na vrcholu této hierarchie pak stojí osoba, která je většinou do značné míry spjata se zájmy konkrétně zaměřené politické skupiny. V takovém systému proto není vyloučeno, že činnost policie a státního zástupce, vedená zájmem na objasnění trestné činnosti, může být pokyny nadřízených orgánů ovlivňována jinými zájmy. Tento závislostní princip pak v krajních případech může vést i k tomu, že policisté budou nepřiměřeně, a tedy nepřípustně, omezovat ústavou chráněná práva konkrétních  osob. Kromě toho pak objektivní nahlížení státního zástupce může snižovat i jeho dvojí úloha v trestním řízení. Státní zástupce sám sice na jedné straně má vykonávat dohled nad zákonností postupu policejních orgánů, na druhé straně však tentýž státní zástupce podává na obviněného obžalobu a zastupuje ji proti obviněnému před soudem.

Je tedy třeba, aby v případech těch nejzávažnějších zásahů do základních práv a svobod vedle dozoru státního zástupce existoval v přípravném řízení též dohled orgánu, který je na ostatních složkách státní moci i na čemkoliv jiném nezávislý. Takovými orgány jsou podle článků 81 a 82 Ústavy ČR soudy, které při svém rozhodování nejsou vázány pokyny kohokoliv jiného s výjimkou právních názorů soudu, rozhodujícího o opravném prostředku.

Cílem této práce je vypracování přehledu zákonné úpravy zásahů soudu do přípravného řízení v konfrontaci s problémy, které aplikace příslušných ustanovení trestního řádu přináší v praxi. To vše především z pohledu platného práva a částečně též z hlediska historického včetně změn obsažených v poslední obsáhlé novele trestního řádu účinné od 1. ledna 2002.

 

 

Líbí se vám naše stránky? Podělte se o ně s kamarády.

---

Sdílet na Facebooku

---