Zákon o obětech trestných činů a novela trestního řádu číslo 45/2013 Sb.

Stránky: 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17

A. Obecná část

a) Závěrečná zpráva z hodnocení dopadů právní regulace

1. Důvod předložení

Název

Zákon o obětech trestných činů a o změně některých zákonů

 

Identifikace problémů, cílů, kterých má být dosaženo, rizik spojených s nečinností

Zákonem o obětech trestných činů a o změně některých zákonů má dojít

1. k rozšíření práv obětí a pomoci, která je jim poskytována,
2. k odstranění nedostatků implementace rámcového rozhodnutí Rady 2001/220/SVV ze dne 15. března 2001 o postavení obětí v trestním řízení.

Ad 1)

Pojem poškozeného je termínem procesním (§ 43 tr. řádu), který užívá trestní řád pro jeden ze subjektů trestního řízení, jenž je označen trestním řádem za stranu (§ 12 odst. 6 tr. řádu). Definice poškozeného dopadá na osoby fyzické i právnické.

Termín „oběť“ zavedl zákon č. 209/1997 Sb., o poskytnutí peněžité pomoci obětem trestné činnosti, ve znění pozdějších předpisů. Podle tohoto zákona se obětí rozumí fyzická osoba, které v důsledku trestného činu vznikla škoda na zdraví. Za oběť se považuje i osoba pozůstalá po oběti, která v důsledku trestného činu zemřela, byla-li rodičem, manželem nebo dítětem zemřelého a současně v době jeho smrti s ním žila v domácnosti, nebo osoba, které zemřelý poskytoval nebo byl povinen poskytovat výživu.

Ve srovnání s pojmem poškozený je termín oběť užší v tom, že nezahrnuje právnické osoby, širší v tom, že se za oběť považují i někteří pozůstalí po oběti. Obdobně i literatura, zejména kriminologická, jde mnohdy ve vymezení oběti ještě dále a zahrnuje do něj i další osoby. Relativně samostatná část kriminologie, viktimologie, která je někdy pojímána i jako samostatná věda, se osobnosti oběti systematicky věnuje a programově usiluje o praktickou aplikaci svých poznatků ve prospěch obětí.

Trestní předpisy (trestní řád) mají na oběť odlišný pohled. Oběť je buď objektem zájmu orgánů činných v trestním řízení (jako nositel důkazu), který svou výpovědí může přispět k nalézání materiální pravdy a k odsouzení pachatele, nebo procesním subjektem, resp. stranou, která je nadána určitým rozsahem práv a povinností (poškozený). Výkon těchto práv směřuje především k naplnění účelu trestního řízení. Práva a povinnosti poškozeného pak končí tam, kde by mohly přesáhnout rámec účelu trestního řízení nebo zpomalit jeho dosažení. Práva a povinnosti oběti byly tedy historicky spjaty s konkrétní rolí, kterou měl v trestním řízení poškozený sehrát. Poškozený vystupoval jako soukromý nebo subsidiární žalobce nebo jako soukromý účastník – adherent. Zákonodárci v dobách nedávných tedy nešlo o oběť jako o subjekt zvláštní péče. Až teprve novější právní úpravy jsou ovlivňovány trendem posilování práv obětí, což souvisí právě s poznatky viktimologickými, a také s postupným rozšiřováním účelu trestního řízení (srov. § 1 tr. řádu, § 3 odst. 7 zákona o soudnictví ve věcech mládeže), a potažmo i s koncepcí restorativní justice. Celosvětový trend posilování práv obětí je logickým důsledkem selhání státu v oblasti ochrany fyzických osob před pachateli trestných činů. Oběti je třeba věnovat péči a tím zmírnit dopad trestného činu na její osobnost a kompenzovat újmu tím vzniklou. Oběť by se tak vedle jejího procesního postavení měla stát subjektem zvláštní péče ze strany státu.

Z výše uvedeného vyplývá, že neexistuje přísné dělítko mezi pojmy poškozeného a oběti. Jde o různé pohledy. Hovoří-li se o poškozeném, má se na mysli především subjekt trestního řízení se všemi procesními právy, které mu trestní řád přiznává, především za účelem dosažení účelu trestního řízení. Mluví-li se o oběti, zdůrazňuje se fakt, že v důsledku trestného činu (činu jinak trestného) vznikla fyzické osobě újma, a proto by trestným činem postižená osoba měla mít taková práva, která zajistí, že s ní bude zacházeno s ohledem na způsobenou újmu, ze strany státu jí bude nabídnuta a popř. poskytnuta určitá péče, a alespoň v některých případech jí bude újma kompenzována. Proto může (a zpravidla bude) mít oběť i postavení poškozeného v trestním řízení.

Pojem oběti a poškozeného se liší v těchto směrech:

• poškozený je stranou trestního řízení s procesními právy a povinnostmi; oběť je subjektem zvláštní péče poskytované státem;
• poškozeným může být osoba právnická i osoba fyzická; obětí je jen osoba fyzická, neboť právnická osoba nemůže jako právní fikce (konstrukce) pociťovat újmu, újma materiální ji sice vzniknout může, právnická osoba však není nositelem citů,
• za oběť lze považovat i pozůstalé po oběti, která v důsledku trestného činu zemřela, a to i kdyby taková osoba postavení poškozeného neměla;
• poškozenému se nahrazuje újma vzniklá v příčinné souvislosti s trestným činem; u oběti se předchází i druhotné újmě;
• poškozeným je z hlediska trestního řádu i právní nástupce (např. v případě postoupení pohledávky), oběť nemůže svá práva jako subjektu zvláštní péče převést právním úkonem na jinou osobu.

Podle stávající právní úpravy jsou práva obětí trestných činů roztříštěna do několika zákonů. Procesní práva oběti jakožto poškozených jsou upravena v trestním řádu. Některá práva obětí jako subjektů zvláštní péče ze strany státu jsou taktéž upravena v trestním řádu, ačkoliv tato práva nemají charakter práv procesních. Právo oběti na peněžitou pomoc ze strany státu je obsahem zákona č. 209/1997 Sb., o poskytnutí peněžité pomoci obětem trestné činnosti a o změně a doplnění některých zákonů. Sociální služby (zejména služby sociální prevence a sociálního poradenství) jsou obětem poskytovány na základě zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách.

Líbí se vám naše stránky? Podělte se o ně s kamarády.

---

Sdílet na Facebooku

---