Zákon o obětech trestných činů a novela trestního řádu číslo 45/2013 Sb.

Stránky: 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17

K § 18

Účelem ustanovení je omezit otázky intimního charakteru, které nemají význam pro danou věc. Intimní oblastí se rozumí osobní sféra jednotlivce týkající se např. jeho sexuality. Pokud význam otázky směřující do intimní oblasti mají, platí, že je třeba klást tyto otázky zvlášť šetrně. Zároveň však vyčerpávajícím způsobem, aby nebylo nutné výslech později doplňovat a oběť znovu vystavit stresu. Druhý odstavec zdůrazňuje právo oběti ohradit se formou námitky proti zaměření otázky. Tím dává oběť najevo, že otázku vnímá jako natolik citlivou, že se dotýká její intimní sféry a že nechce na tuto otázku odpovídat. Námitka se poznamená do protokolu, což by mohlo mít význam i z hlediska eventuální stížnosti na nevhodný postup policisty nebo jiného orgánu činného v trestním řízení.

K § 19

Důležitým právem oběti je žádat, aby byla vyslechnuta osobou  stejného nebo opačného pohlaví. Zejména u trestných činů sexuálních je důležité, aby si oběť mohla zvolit, zdali jí bude příjemnější výslech osobou stejného nebo opačného pohlaví. Pokud patří oběť mezi zvlášť zranitelné oběti, je třeba žádosti vyhovět (odstavec 1). Výjimku lze připustit, jestliže by tomu bránily důležité důvody, např. výslech není možné odložit a osoba stejného pohlaví není dosažitelná a přitom existuje vyslýchající opačného pohlaví, který je vyškolen k výslechu zvlášť zranitelné oběti. Z důvodu posouzení eventuální stížnosti na nesprávný postup je stanovena povinnost poznamenat do spisu důvody, pro které nebylo žádosti vyhověno. Obdobná pravidla platí i pro výběr pohlaví tlumočníka (odstavec 2).

K § 20

Ustanovení upravuje odchylky pro podání vysvětlení a výslech zvlášť zranitelné oběti. Zvlášť zranitelným obětem je poskytnut vyšší standard práv, který by měl odrážet jejich zranitelnost. Výslech těchto osob je založen na několika základních pravidlech:

• a)      na zásadě individuálního přístupu (odstavec 1, § 3 odst. 2),
• b)      výslech zvlášť zranitelných obětí provádí zpravidla osoba k tomu vyškolená (odstavec 2),
• c)      výslech se provádí tak, aby nemusel být opakován (odstavec 3),
• d)     při opakovaném výslechu před stejným orgánem je vyslýchajícím zpravidla stejná osoba (odstavec 3),
• e)      na žádost oběti se při výslechu učiní opatření, aby oběť neměla vizuální kontakt s osobou podezřelou, zejména za využití audiovizuální techniky (odstavec 4).

Pro výslech dětí platí ještě přísnější pravidla. Především výslech v zásadě provádí osoba vyškolená.

Uvedená pravidla se vztahují ke způsobu prováděného úkonu a uplatní se i v případech, kdy je podáváno vysvětlení podle jiného právního předpisu (např. podle zákona č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky)

Ustanovení také reagují na čl. 20 až 22 návrhu směrnice Evropského parlamentu a Rady, kterou se zavádí minimální pravidla pro práva, podporu a ochrany obětí trestných činů.

K § 21

Významným právem oběti je právo na doprovod důvěrníka. Důvěrníkem může být osoba blízká oběti. Důvěrníkem však nemůže být ten, kdo v řízení vystupuje jako obviněný, obhájce, svědek, znalec nebo tlumočník. Účelem přítomnosti důvěrníka je poskytnutí určité formy psychické pomoci. Tím se liší od zmocněnce, který oběť v trestním řízení zastupuje a především dbá na dodržení všech práv poškozeného. Oběť může mít jednu osobu jako důvěrníka a druhou jako zmocněnce. Role důvěrníka je slučitelná s postavením zmocněnce. Je-li důvěrník zároveň zmocněncem, má všechna práva zmocněnce a může z tohoto titulu proto např. zasahovat i do průběhu úkonu.

Vyloučení důvěrníka z účasti na úkonu je možné, ale jen výjimečně. V takovém případě je třeba oběti umožnit, aby si zvolila důvěrníka jiného. Nelze však vyloučit důvěrníka z účasti na úkonu, jestliže je zároveň zmocněncem, ledaže by zde byla zároveň neslučitelnost s postavením zmocněnce (srov. § 50 odst. 2 trestního řádu).

Právo důvěrníka být přítomen hlavnímu líčení a veřejnému zasedání i v případech, kdy je veřejnost vyloučena, plyne z navrhované novelizace  ustanovení § 201 odst. 2 trestního řádu, a z § 54 odst. 1 zákona o soudnictví ve věcech mládeže.

K § 22

V tomto ustanovení je upraven institut známý ze zahraničí, jež se označuje jako „victim impact statement“, tedy prohlášení oběti o následcích (dopadu), které měl trestný čin na život oběti. Je tím realizováno i právo oběti být slyšena, a to nejen k okolnostem, které jsou důležité z hlediska objasnění skutečností důležitých pro rozhodnutí ve věci. Oběti může takové prohlášení pomoci při citovém vyrovnání se s událostí. Obviněný pak má možnost uvědomit si, co činem spáchal. Význam má toto prohlášení i pro soud, kterému může pomoci při individualizaci trestu a při rozhodování o uplatněném nároku oběti na náhradu nemajetkové újmy v penězích.

Prohlášení je možné učinit ústně i písemně. Na toto ustanovení navazuje i novelizace trestního řádu (§ 212a tr. řádu).

Líbí se vám naše stránky? Podělte se o ně s kamarády.

---

Sdílet na Facebooku

---