Novela trestního řádu číslo 150/2011 Sb.

Stránky: 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12

K bodu 7

V návaznosti na rámcové rozhodnutí je do zákona o Policii České republiky nutné včlenit ustanovení upravující zpracování osobních údajů Policií České republiky, které jí byly předány nebo zpřístupněny jiným členským státem Evropské unie nebo státem přidruženým mezinárodní smlouvou k provádění schengenských předpisů, orgánem nebo informačním systémem zřízeným na základě Smlouvy o Evropské unii nebo Smlouvy o fungování Evropské unie nebo naopak mají být Policií České republiky těmto subjektům poskytnuty. 

Ustanovením § 80a odst. 1 je zákonem implementován článek 1 rámcového rozhodnutí, který vymezuje účel a oblast působnosti s tím, že rozsah a podmínky vyplývají buď přímo ze zákona nebo vnitřního předpisu vydaného v souladu příslušnými předpisy Evropské unie o policejní spolupráci.

Ustanovením § 80a odst. 2 jsou implementovány články 9, 11, 12, 14, 15 a 16 rámcového rozhodnutí. Článek 9 obsahuje podmínky pro uchovávání předaných údajů, konkrétně stanovení lhůty pro uchovávání údajů, po jejichž uplynutí musí příjemce údaje vymazat, blokovat nebo je přezkoumat, zda jsou nadále potřebné.

Článek 11 rámcového rozhodnutí obsahuje podmínky, za nichž lze zpracovávat osobní údaje obdržené od jiného členského státu nebo tímto státem zpřístupněné, jsou zde vymezeny účely, pro které mohou být předané nebo zpřístupněné osobní údaje dále zpracovávány.

Ustanovení § 80a představuje zároveň speciální úpravu vůči dalším ustanovením upravujícím obecně zpracování osobních údajů v Policii České republiky, například vůči § 85 odst. 1 písm. b), obdobně jako ji představuje ustanovení § 84 o zpracování osobních údajů v Schengenském informačním systému.

Článek 12 rámcového rozhodnutí dává možnost předávajícímu státu upozornit příjemce osobních údajů na zvláštní omezení zpracování osobních údajů a stanoví povinnost příjemce tato omezení dodržovat. V praxi se může jednat např. o povinnost následného informování osoby, u které byl nařízen odposlech její účastnické telefonní stanice, že byla odposlouchávána.

Článek 14 rámcového rozhodnutí obsahuje podmínky, za jakých je možno předávat osobní údaje předané nebo zpřístupněné jiným členským státem soukromým subjektům.

Článek 15 dává možnost subjektu, který osobní údaje předal nebo zpřístupnil, aby požádal příjemce těchto údajů o informaci o jejich dalším zpracování, a stanoví povinnost příjemce této žádosti vyhovět. Oprávnění Policie České republiky požadovat od členského státu nebo evropského orgánu informace o zpracování předaných osobních údajích je obsažena v ustanovení § 80a odst. 5 písm. b).

Článek 16 se týká informování, příp. neinformování subjektu údajů o tom, že jeho osobní údaje byly předány nebo zpřístupněny mezi členskými státy.

Ustanovení § 80a odst. 3 upravuje způsob vyžadování vyjádření členského státu nebo evropského orgánu, kdy je třeba stanovit lhůtu pro vyjádření s tím, že pokud se ve lhůtě členský stát nebo evropský orgán nevyjádří, bude se mít za to, že s dalším předpokládaným postupem souhlasil. Lhůtu pro vyjádření, stejně tak i upozornění na postup v případě nečinnosti sdělí předávající subjekt již při předání údajů. Zákon přitom požaduje, aby byla doba pro vyjádření stanovena přiměřeně. Pokud by nebyl nastaven tento mechanismus, mohlo by v případě nečinnosti dojít k ohrožení předávání údajů a tím např. k ohrožení trestního řízení. Vzhledem k poznatkům z praxe se nepředpokládá, že by některý stát předal údaje, ve stanovené lhůtě se nevyjádřil a po jejím uplynutí si stěžoval, že údaje byly zpracovávány bez jeho souhlasu.

Naopak bez stanovení lhůty by mohlo dojít k tomu, že by členský stát své negativní vyjádření podal až poté, co Policie České republiky údaj předala třetí zemi kvůli tomu, že po uplynutí jisté doby se bezpečnostní riziko stalo bezprostředním (ve smyslu čl. 13 odst. 2 rámcového rozhodnutí).

K bodu 8

Ustanovení § 83 odst. 1 zákona o Policii České republiky bylo na základě požadavků čl. 17 odst. 1 rámcového rozhodnutí 2008/977/SVV rozšířeno tak, že v případě zpracování osobních údajů spadajících do působnosti tohoto rámcového rozhodnutí je Policejní prezidium povinno sdělit i to, zda byly osobní údaje žadatele předány, a povahu subjektu, kterému byly předány. Vzhledem k tomu, že v tomto případě jde o subjektivní oprávnění osob, je namístě provést detailní implementaci přímo zákonem.

K bodu 9

Tento novelizační bod reaguje na zavedení legislativní zkratky pro Úřad pro ochranu osobních údajů v ustanovení § 80 odst. 9 zákona o Policii České republiky tím, že tuto legislativní zkratku v § 83 odst. 2 písm. b) zrušuje a důsledně používá zkratku dříve zavedenou.

K bodu 10

V návaznosti na článek 4 rámcového rozhodnutí se do ustanovení § 87 doplňuje odstavec 3, který obsahuje další důvod, kdy Policie České republiky nemá povinnost osobní údaje zlikvidovat. Konkrétně jde o to, že likvidací osobních údajů by došlo k poškození oprávněného zájmu osoby, o níž se osobní údaje zpracovávají. V normativním textu je používána v zákoně zavedená legislativní zkratka „subjekt údajů“.

K bodu 11

Stávající ustanovení § 95 zákona o Policii České republiky stanoví odpovědnost státu za činnost Policie České republiky a je-li zaručena vzájemnost, uhradí stát škodu i jinému státu, způsobenou na jeho území policistou vyslaným k plnění úkolů do zahraničí. Navrhované ustanovení v návaznosti na článek 19 rámcového rozhodnutí zakotvuje povinnost státu uhradit jinému státu nebo evropskému orgánu škodu, která byla způsobena tím, že Policie České republiky předala nepřesné osobní údaje nebo osobní údaje předala v rozporu se zákonem. Již ze stávajícího ustanovení § 95 zákona o Policii České republiky je zřejmé, že jde o aplikaci principu odpovědnosti státu za škodu způsobenou jeho úředními osobami v cizině, zcela obvyklého v mezinárodním právu. Stát zásadně poskytuje náhradu škody územnímu státu, přičemž územní stát vyřizuje nárok na náhradu škody s poškozeným subjektem sám. Tím se optimálně chrání práva soukromoprávních subjektů územního státu. Tento princip ovládá již stávající znění § 95 odst. 2 zákona o Policii České republiky a předkladatel nevidí důvod ke změně jeho gramatického vyjádření tak, aby se náhrada škody druhému státu explicitně podmínila tím, že druhý stát fakticky náhradu škody vyplatil poškozené osobě.

Předkladatel také považuje za samozřejmé, že při existenci mezinárodněprávního závazku (mezinárodní smlouvy nebo právě rámcového rozhodnutí 2008/977/SVV) je podmínka vzájemnosti automaticky splněna a nepřezkoumává se její implementace v praxi. Ustanovení je obecné a vztahuje se na všechna zahraniční nasazení policistů nebo předání osobních údajů, není-li mezinárodními smlouvami stanoveno jinak. Druhou větou v § 95 odst. 2 je zaručeno, že podmínka vzájemnosti nebude v případě chybného předání osobních údajů vůči členským státům EU vykládána tak, že ji mají splnit v praxi.

Líbí se vám naše stránky? Podělte se o ně s kamarády.

---

Sdílet na Facebooku

---