Novela trestního řádu číslo 150/2011 Sb.

Stránky: 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12

K bodu 3

Navrhovanou úpravou se implementuje čl. 22 rámcového rozhodnutí, který ukládá, že „příslušné orgány musí přijmout vhodná technická a organizační opatření“. Pojem „nezbytná opatření“ v normativním textu je tedy nutno vykládat jako technicko-organizační opatření podle čl. 22 odst. 2 písm. a) až j) rámcového rozhodnutí, a takto vyhovují požadavkům § 13 zákona o ochraně osobních údajů.

Ustanovení čl. 22 odst. 2 písmen i) a j) rámcového rozhodnutí jsou transponována slovy „opatření pro zajištění bezpečnosti a spolehlivosti“, přičemž se tím rozumí rovněž zajištění integrity dat, tedy aby uložené údaje nebylo možné poškodit špatným fungováním systému, a jako pojistka též možnost obnovy informačního systému v případě jeho kolapsu. Tato opatření zahrnují například logování nebo zálohování na fyzicky odděleném hardware. Konkrétní opatření k zajištění výše uvedených cílů je nutné zvolit s náležitým ohledem zejména na povahu a rozsah osobních údajů, které mají být zpracovávány, předpokládaná nebo známá rizika, provozní zatížení a způsob používání informačního systému, úroveň pořizované či již provozované techniky a finanční možnosti Ministerstva vnitra a Policie České republiky. 

K bodu 4

V návaznosti na přijetí zákona č. 111/2009 Sb., o základních registrech, je nezbytné, aby bylo novelizováno ustanovení § 66 odst. 2 zákona o Policii České republiky, které se týká získávání informací z evidencí. Do tohoto ustanovení je nezbytné promítnout věcné řešení obsažené v zákoně o základních registrech, včetně terminologie tohoto zákona. Jedná se o legislativně technickou úpravu, jejímž cílem je zajistit, aby Policie České republiky i v budoucnu měla možnost získávat údaje z evidencí, které nahradí evidence současné. Tímto ustanovením Policie České republiky nezískává žádná nová oprávnění a nerozšiřuje se její pravomoc. Reaguje se pouze na změnu systému provozování a správy příslušných evidencí. 

K bodu 5

Tímto ustanovením je navrhována modifikace ustanovení § 79 odst. 2 týkajícího se shromažďování tzv. citlivých údajů. Na rozdíl od současného znění, podle kterého je Policie České republiky oprávněna tyto údaje shromažďovat, je-li to nezbytné pro účely konkrétního trestního řízení, je jí návrhem na změnu tohoto ustanovení dávána možnost shromažďovat tyto údaje, je-li to nezbytné pro účely konkrétního šetření trestného činu nebo správního deliktu. Touto změnou je reagováno na rozšíření oprávnění Policie České republiky provádět šetření před zahájením trestního řízení, které získala nabytím účinnosti nového zákona o Policii České republiky (např. ustanovení § 69 a 70 zákona č. 273/2008 Sb.). Navíc za protiprávní jednání je považován i přestupek a správní delikt. Policie České republiky i při zjištění a objasňování přestupků např. na úseku zdravotnictví (§ 29 zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů) může zpracovávat citlivé údaje.

Toto ustanovení je plně v souladu s požadavky čl. 6 rámcového rozhodnutí, tak i s požadavky obsaženými v bodě 2.4 doporučení č. R (87) 15 výboru ministrů členským státům o úpravě používání osobních údajů v policejním sektoru. Podle tohoto ustanovení je shromažďování taxativně vyjmenovaných kategorií údajů možné, pokud je to nezbytné pro potřeby určitého vyšetřování. V anglickém znění je použit termín „inquiry“, který je v mezinárodním kontextu chápán volně, přičemž zahrnuje tak rozdílné instituty jako trestní vyšetřování („criminal investigation“) nebo šetření nějaké události či stavu, jež ovlivňují jeden či více států (např. „Inquiry Procedure“ podle čl. 11 Opčního protokolu k Mezinárodnímu paktu o hospodářských, sociálních a kulturních právech, přijatý VS OSN v New Yorku dne 10. prosince 2008). Je tedy nepochybné, že tento termín zahrnuje také šetření přestupků; ostatně šetření a trestání přestupků Evropský soud pro lidská práva v principu považuje za dostatečně závažné, aby zásadně trval na dodržení práva na spravedlivý proces v řízení („hearing“) podle článku 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (vyhlášena pod č. 209/1992 Sb.).

K bodu 6

Odstavec 7 dává Policii České republiky možnost při předání nebo zpřístupnění osobních údajů jinému státu nebo mezinárodní organizaci stanovit určité omezující podmínky (povinnosti nebo omezení) v souladu s vnitrostátní právní úpravou. Teoreticky se např. může jednat o situaci, kdy si jiný stát vyžádá informace o provedeném odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu a Policie České republiky bude potřebovat zajistit, aby stát, kterému jsou tyto informace poskytnuty, o provedeném odposlechu dotčenou osobu neinformoval, pokud jsou splněny podmínky obsažené v ustanovení § 88 odst. 9 trestního řádu. Dalším příkladem může být omezení nakládání s citlivými údaji ve smyslu § 79 odst. 2 zákona o Policii České republiky. Toto oprávnění je samozřejmě inherentní pravomoci osobní údaje vůbec předat a nepochybně existovalo i bez nutnosti explicitní úpravy v zákoně o Policii České republiky. Výslovná úprava možnosti stanovení podmínek pro použití předaných osobních údajů však poskytuje tomuto institutu ochrany soukromí větší viditelnost a měla by přispět ke zkvalitnění aplikační praxe.

Také ustanovení obsažené v odstavci 8 je výslovně uvedeno za účelem vyjasnění aplikační praxe. V současné době je v řadě mezinárodních smluv o policejní spolupráci obsaženo ustanovení, podle kterého lze údaje získané v rámci spolupráce podle příslušné smlouvy dále předávat třetímu státu nebo mezinárodní organizaci, resp. jinému subjektu, pouze s písemným souhlasem předávající strany. Tato ustanovení mezinárodních smluv však nebývají přímo aplikovatelná z důvodu nedostatečné přesnosti nebo odkazu na vnitrostátní úpravu. O existenci oprávnění Policie České republiky souhlasit s předáním osobních údajů dalšímu státu za povoleným účelem nemůže být pochyb, neboť by Policie České republiky za stejným účelem mohla údaje předat sama. Explicitní úprava však v zákoně není, takže uvedení této možnosti jen vůči státům EU a Schengenského prostoru by mohlo vést k nesprávnému výkladu a contrario, že vůči ostatním státům tuto možnost Policie České republiky nemá. Proto se tato problematika vyjasňuje zcela obecným ustanovením.

Ustanovení § 80 odst. 8 zároveň implementuje čl. 13 rámcového rozhodnutí. Toto ustanovení upravuje podmínky předávání údajů příslušným orgánům ve třetích státech nebo mezinárodním subjektům. Policii České republiky je dána možnost vyslovit souhlas s předáním osobních údajů do třetích států formou obecného souhlasu. Tímto je využíváno možnosti obsažené v bodě 24 preambule rámcového rozhodnutí. Předpokládá se, že možnost obecného souhlasu bude využívána pro určité třetí státy, které zaručují určitou úroveň ochrany osobních údajů nebo pro určité kategorie předávaných nebo zpřístupněných osobních údajů. 

Odstavec 9 se do § 80 navrhuje doplnit jako potvrzení dosavadního stavu z důvodu zvýšení právní jistoty. Policie České republiky před předáním osobních údajů do třetích zemí nevyžaduje povolení Úřadu pro ochranu osobních údajů, specifické podmínky pro předání osobních údajů do zahraničí upravují mezinárodní smlouvy, které jsou součástí právního řádu, a ustanovení hlavy X zákona o Policii České republiky, zejména pak § 80 a § 84 tohoto zákona.

Líbí se vám naše stránky? Podělte se o ně s kamarády.

---

Sdílet na Facebooku

---