Novela trestního řádu číslo 150/2011 Sb.

Stránky: 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12

Tuto formu implementace lze považovat za korektní a slučitelnou se závazky vyplývajícími z členství České republiky v Evropské unii. Je sice pravdou, že rámcové rozhodnutí nemá přímo z primárního práva (čl. 34 odst. 2 písm. b Smlouvy o Evropské unii) přímý účinek. Toto pravidlo evropského práva však neklade překážky tomu, aby právní řády členských států spojovaly s rámcovými rozhodnutími a dalšími akty EU různé právní účinky. Příkladem může být rušení smluv platných mezi členskými státy pomocí rozhodnutí Rady podle čl. 34 odst. 2 písm. c) Smlouvy o Evropské unii. Dalším a v této souvislosti naprosto nepominutelným příkladem je opakovaná změna Schengenské prováděcí úmluvy (jako části schengenského acquis), která je pro Česku republiku závazná z Aktu o přistoupení jako smlouva podle čl. 10 Ústavy různými právními instrumenty Evropské unie, včetně směrnic (například 2001/51/ES nebo 2002/90/ES), nařízení (např. 562/2006/ES), rozhodnutí (např. 2003/725/SVV) a rámcových rozhodnutí (například 2002/946/SVV). Tyto právní nástroje Evropských společenství a Evropské unie tím, že mění Schengenskou prováděcí úmluvu, dostávají uvnitř českého právního řádu účinky, se kterými primární právo Evropské unie počítat vůbec nemusí.

Předkladatel se domnívá, že respektuje i související judikaturu evropských soudů, například rozhodnutí Evropského soudního dvoru (dále jen „ESD“) v případu (C-105/03) Pupino. V judikátu Pupino ESD potvrdil povinnost vnitrostátního soudu vykládat v nejvyšší možné míře vnitrostátní právo v souladu s účelem a ve smyslu povinnosti plynoucích z rámcového rozhodnutí. Meze, které ESD pro tuto povinnost stanovil (srov. odst. 44 a 45 judikátu), nemají nic společného s problematikou rámcového rozhodnutí 2008/977/SVV, neboť toto rámcové rozhodnutí ani nestanoví nebo nezpřísňuje trestní odpovědnost osob, ani nevytváří retroaktivní nebo neurčité závazky. Vnitrostátní orgány jsou naopak, také ve smyslu judikátu Pupino, povinné vykládat ustanovení vnitrostátního práva v souladu s předpisy Evropské unie, včetně rámcového rozhodnutí 2008/977/SVV. Nic v návrhu implementace se vůči takové povinnosti nestaví ani ji nenarušuje.

Ostatně v režimu zákona o Policii České republiky nejde o přístup nový, stejným způsobem (tj. zavedením oprávnění a odkazem na podmínky) byla řešena implementace dalších evropských právních instrumentů, zejména v § 80 odst. 6, v § 84 a v § 92 odst. 3 zákona o Policii České republiky. Tento postup přitom nevyvolal v praxi ani z hlediska evropské spolupráce žádné obtíže.

Nad rámec implementace rámcového rozhodnutí jsou v zákoně o Policii České republiky navrhovány dvě legislativně technické změny. První změna ustanovení týkajícího se získávání informací Policií České republiky z evidencí, souvisí s přijetím zákona č. 111/2009 Sb., o základních registrech, druhá navrhovaná změna souvisí se vstupem Lisabonské smlouvy v platnost, kdy Evropské společenství bylo nahrazeno Evropskou unií.

Dále nad rámec implementace rámcového rozhodnutí je v zákoně o Policii České republiky navrhováno doplnění ustanovení, které Policii České republiky umožní zajištění omamné a psychotropní látky v množství, které nenaplňuje skutkovou podstatu trestného činu nedovolené výroby a nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, nebo trestného činu přechovávání omamné a psychotropní látky a jedu podle § 284 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník. V případě zajištění takové věci bude umožněno policii tuto věc zničit nebo ji policie bude moci využít přesně v souladu se stávajícím ustanovením § 38 zákona č. 273/2008 Sb., aniž by následně muselo proběhnout zdlouhavé správní řízení. Možnost využití blokového řízení a odejmutí nepatrného množství (menší než malé) omamné nebo psychotropní látky výrazně zjednoduší a zefektivní projednávání přestupků a postih přestupců, zejména však výrazně sníží náklady na jednotlivá „klasická“ správní řízení. Víceméně stejná forma implementace rámcového rozhodnutí, jako je zvolena u novely zákona o Policii České republiky, je uplatněna i u novely zákona o Vojenské policii a novely zákona o Celní správě České republiky, které jsou obsaženy v části druhé a třetí.

Novela zákona o Vojenské policii je ve srovnání s novelou zákona o Policii České republiky a zákona o Celní správě České republiky obsáhlejší, neboť současná právní úprava problematiky ochrany osobních údajů je v zákoně o Vojenské policii velmi strohá a nedostačující. Z pohledu ochrany práv a oprávněných zájmů občanů je proto vhodné provést komplexní úpravu této problematiky. Úkoly Vojenské policie jsou obdobné jako u Policie České republiky, a proto je navrhována podobná úprava ustanovení týkající se zpracování informací, včetně osobních údajů, jako je obsažena v zákoně o Policii České republiky, s přihlédnutím ke specifické činnosti Vojenské policie.

Čtvrtá část návrhu zákona obsahující tři novelizační body je věnována novele trestního řádu. Prvním bodem je navrhována novelizace ustanovení 350g odst. 2 trestního řádu tak, aby český právní řád byl uveden do souladu s požadavky čl. 33 odst. 2 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/38/ES.

Druhým bodem jsou do trestního řádu implementována ustanovení rámcového rozhodnutí. Obecně je nakládání s osobními údaji upraveno v zákoně č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů, ve znění pozdějších předpisů, odchylky uplatňující se v trestním řízení pak vyplývají přímo z trestního řádu a jsou řešeny zejména v rámci ustanovení upravujících nakládání s trestním spisem, protokolaci a opravu rozhodnutí. Vzhledem k tomu, že působnost předmětného rámcového rozhodnutí je omezena na zpracování osobních údajů předaných nebo zpřístupněných mezi členskými státy Evropské unie, nelze z něj vyvozovat žádné požadavky týkající se zpracování osobních údajů, které pocházejí z České republiky a nejsou předávány do jiného státu, tj. s kterými je nakládáno pouze ve vnitrostátním řízení (viz body 7 a 9 preambule). Uvedená novela se tak týká pouze oblasti mezinárodní justiční spolupráce, do které zavádí některá pravidla, jejichž aplikace je ve vnitrostátním řízení vyloučena na základě výjimky stanovené v § 3 odst. 6 zákona č. 101/2000 Sb.

Třetím bodem je pouze legislativně technická změna směřující ke sjednocení používané terminologie. Vzhledem k omezenému charakteru implementovaných předpisů a k tomu, že změny pravidel se budou týkat zejména vnitřní administrativní činnosti jednotlivých orgánů při zpracovávání osobních údajů, nebude mít návrh zákona zvláštní finanční dopad na státní rozpočet. Jednotlivé orgány budou náklady hradit z běžných prostředků přidělených na svou činnost. Navrhovaná právní úprava nemá dopad ani na ostatní veřejné rozpočty, hospodářské subjekty, zejména na malé a střední podnikatele.

Líbí se vám naše stránky? Podělte se o ně s kamarády.

---

Sdílet na Facebooku

---