Novela trestního řádu číslo 150/2011 Sb.

Stránky: 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12

Zjistí-li příslušný orgán, že jím předané osobní údaje jsou nepřesné nebo byly získány či předány v rozporu se zákonem, co nejrychleji o tom vyrozumí příslušný orgán jiného členského státu, kterému takové údaje předal, za účelem provedení potřebných opatření, zejména opravy či výmazu takových osobních údajů.

Dále je orgánům České republiky dána možnost požadovat po jiném státě, kterému osobní údaje předávají, dodržení skartačních lhůt stanovených příslušnými skartačními řády nebo lhůt stanovených pro vyřazení z evidence Rejstříku trestů, pokud to vzhledem k povaze předávaných osobních údajů a všem okolnostem případu považují za nezbytné opatření k ochraně těchto osobních údajů. Stejně tak se umožňuje požadovat, aby jiný stát, jemuž byly osobní údaje předány, neposkytl subjektu údajů informaci o tom, že jsou o něm zpracovávány osobní údaje, a to v obdobných případech jako podle vnitrostátního práva (tj. zejména z důvodů umožňujících odepřít nahlédnutí do spisu nebo do jeho částí). Případ, kdy je potřebné subjekt údajů neinformovat o tom, že jsou o něm předávány osobní údaje, může nastat např. při podání žádosti o právní pomoc spočívající ve sledování bankovního účtu nebo při podání žádosti o předběžnou vazbu v souvislosti s vydávacím řízením. Obdobný požadavek na zachování důvěrnosti určitých informací se objevuje i v některých mezinárodních smlouvách upravujících mezinárodní justiční spolupráci, např. v čl. 25 Druhého dodatkového protokolu k Evropské úmluvě o vzájemné pomoci ve věcech trestních nebo v čl. 4 Protokolu k Úmluvě o vzájemné pomoci v trestních věcech mezi členskými státy Evropské unie.

Poslední odstavec pak reaguje na článek 11 rámcového rozhodnutí, který vymezuje účely, pro které mohou být předané osobní údaje užity bez souhlasu subjektu údajů a státu, který je předal, a který předpokládá pro využití předaných osobních údajů k jiným účelům předchozí souhlas státu, který takové osobní údaje předal. Stanoví se tedy orgán, který je příslušný k udělení takového souhlasu, přičemž podmínkou pro jeho udělení je, že by obdobným způsobem bylo možné osobní údaje bez souhlasu subjektu údajů užít i v České republice. Mají-li být předané osobní údaje použity jako důkaz, je třeba dodržet i podmínky stanovené v § 434 a postup podle § 430 odst. 2 trestního řádu. 

K § 378c

Uvedené ustanovení naopak upravuje povinnosti orgánů České republiky ve vztahu k osobním údajům, jež jim byly předány v rámci mezinárodní justiční spolupráce jiným členským státem Evropské unie či státem účastnícím se na schengenské spolupráci, popř. orgánem Evropské unie (s výjimkou případů uvedených v § 378f odst. 1 trestního řádu).

Jde zejména o povinnost dodržet omezení stanovená pro nakládání s osobními údaji jiným státem (popř. pokud jde o dobu uchovávání údajů i orgánem Evropské unie), tj. zejména dodržet lhůtu stanovenou pro přezkum potřebnosti dalšího uchovávání osobních údajů (nejsou-li osobní údaje potřebné pro probíhající trestní řízení nebo k jiným zákonem stanoveným účelům uvedeným v odstavci 3, kdy je nezbytné takové osobní údaje dále používat, neboť jinak by mohlo dojít k zmaření probíhajícího návazného řízení např. o nároku poškozeného na náhradu škody nebo kontrolního řízení prováděného Úřadem pro ochranu osobních údajů apod.), nebo jiné specifické požadavky tohoto státu týkající se např. určité kategorie osobních údajů (citlivé osobní údaje). Dále je třeba zajistit, aby subjekt údajů nebyl v případech stanovených jiným státem informován bez souhlasu tohoto státu o tom, že o něm byly předány nebo jsou jinak zpracovávány jeho osobní údaje (v podrobnostech lze odkázat na odůvodnění k § 378b odst. 3 trestního řádu).

V odstavci 3 jsou pak vymezeny v návaznosti na článek 11 rámcového rozhodnutí účely, pro které mohou být osobní údaje předané jiným státem použity bez jeho souhlasu i bez souhlasu subjektu údajů.

Odstavec 4 implementuje čl. 11 písm. d) a čl. 14 rámcového rozhodnutí 2008/977/SVV a upravuje všechny případy dalšího zpracování osobních údajů, ke kterému se vyžaduje souhlas státu, který osobní údaje do České republiky předal. Jako pravidlo se stanoví, že je-li potřebné předané osobní údaje použít jiným způsobem než uvedeným v předchozích odstavcích, lze tak učinit pouze s předchozím souhlasem subjektu údajů nebo státu, který osobní údaje předal. Souhlas si vyžádá orgán, kterému byly osobní údaje jiným státem předány, od příslušného orgánu tohoto státu. Odstavec 4 pak v druhé větě ještě více zužuje podmínky, za kterých lze poskytnout osobní údaje předané jiným státem soukromým subjektům mimo rámec trestního řízení (jinými zvláštními právy subjektu údajů podle odst. 4 písm. b) se logicky rozumí jiná práva než právo na ochranu osobních údajů). Toto ustanovení se tak nevztahuje na poskytování nebo zpřístupnění osobních údajů osobám zúčastněným na trestním řízení nebo v rámci žádostí o součinnost podle § 8 trestního řádu, ani na poskytování osobních údajů organizačním složkám a jiným orgánům veřejné moci k plnění jejich úkolů. Uvedené ustanovení v podstatě vylučuje studium spisů nebo nahlížení do nich studenty, neboť u nich zřejmě nebude naplněn požadovaný účel použití osobních údajů.

Předmětné ustanovení je třeba také zohlednit při poskytování informací podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, kdy je třeba užít § 8a tohoto zákona, který stanoví, že informace týkající se osobnosti, projevů osobní povahy, soukromí fyzické osoby a osobní údaje povinný subjekt poskytne jen v souladu s právními předpisy, upravujícími jejich ochranu (ve spojení s § 11 odst. 6 zákona č. 106/1999 Sb.).

Odstavec 5 pak stanoví požadavek, aby soukromý subjekt byl poučen o účelech, ke kterým může osobní údaje zpracovávat, a dává příslušným orgánům možnost zpětné kontroly takového zpracování.

Líbí se vám naše stránky? Podělte se o ně s kamarády.

---

Sdílet na Facebooku

---