Novela trestního řádu číslo 150/2011 Sb.

Stránky: 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12

K čl. IV

K bodu 1

Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/38/ES ze dne 29. dubna 2004 o právu občanů Unie a jejich rodinných příslušníků svobodně se pohybovat a pobývat na území členských států, o změně nařízení (EHS) č. 1612/68 a o zrušení směrnic 64/221/EHS, 68/360/EHS, 72/194/EHS, 73/148/EHS, 75/34/EHS, 75/35/EHS, 90/364/EHS, 90/365/EHS a 93/96/EHS požaduje, aby v případě, kdy rozhodnutí o vyhoštění není více než 2 roky po jeho vydání realizováno, bylo prověřeno, zda dotyčná osoba stále a skutečně představuje ohrožení veřejného pořádku a veřejné bezpečnosti a zda od vydání rozhodnutí o vyhoštění nedošlo k podstatné změně okolností.

Tento požadavek byl implementován do českého právního řádu novelou trestního řádu provedenou zákonem č. 345/2007 Sb. Implementační ustanovení § 350g odst. 2 trestního řádu však váže tento přezkum na okolnost, že občan Evropské unie má na území České republiky povolen trvalý pobyt nebo zde v posledních 10 letech nepřetržitě pobývá, popř. že jeho rodinný příslušník zde má povolen trvalý pobyt, pro což není v uvedené směrnici opora.

Novelizací 350g odst. 2 trestního řádu se tak český právní řád uvádí do souladu s požadavky čl. 33 odst. 2 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/38/ES, který takový přezkum vyžaduje u občanů Evropské unie a jejich rodinných příslušníků bez uvedeného omezení.

K bodu 2

K § 378b až 378e

V návaznosti na rámcové rozhodnutí je zapotřebí do obecných ustanovení hlavy dvacáté páté upravující právní styk s cizinou včlenit ustanovení upravující některá specifika týkající se nakládání s osobními údaji, jež byly předány do České republiky jiným členským státem Evropské unie nebo státem účastnícím se schengenské spolupráce, nebo mají být naopak z České republiky předány do některého z těchto států, a to na základě žádosti takového státu nebo i bez takové žádosti.

Článek 13 rámcového rozhodnutí pak upravuje podmínky dalšího předání osobních údajů z České republiky do třetího státu nebo orgánu, který není orgánem EU, pokud jde o osobní údaje, které České republice předal jiný členský stát Evropské unie nebo stát účastnící se schengenské spolupráce.

Vzhledem k uvedenému je třeba některé povinnosti a oprávnění vyplývající z tohoto rámcového rozhodnutí upravit specificky pro oblast mezinárodní justiční spolupráce v hlavě dvacáté páté trestního řádu ve vztahu k osobním údajům předávaným s jinými členskými státy Evropské unie či státy účastnícimi se schengenské spolupráce, v případě čl. 9 i ve vztahu k osobním údajům předaným do České republiky orgány Evropské unie (s výjimkou Europolu a Eurojustu) a v případě čl. 13 i ve vztahu k osobním údajům dále předávaným do třetích států.

Uvedená ustanovení se (s výjimkou požadavků uvedených v článku 26 citovaného rámcového rozhodnutí) netýkají případů, kdy jsou osobní údaje mezi Českou republikou a jiným členským státem Evropské unie či státem účastnícím se schengenské spolupráce (popř. orgánem Evropské unie) předávány na základě mezinárodní smlouvy, kterou je Česká republika vázána. 

K § 378b

Uvedené ustanovení upravuje povinnosti a oprávnění orgánů České republiky, které v rámci mezinárodní justiční spolupráce předávají osobní údaje do jiného členského státu Evropské unie či státu účastnícího se schengenské spolupráce jiným způsobem než podle vyhlášené mezinárodní smlouvy závazné pro Českou republiku, tj. orgánů činných v trestním řízení a popř. Ministerstva spravedlnosti či Nejvyššímu státnímu zastupitelství.

V odstavci 1 je stanovena povinnost těchto orgánů připojit k osobním údajům, z jejichž povahy plyne, že mohou být nesprávné, informaci, která umožní orgánu jiného členského státu zhodnotit míru správnosti takových údajů. Uvedená povinnost se bude týkat jen velmi úzkého okruhu osobních údajů, neboť zpravidla z povahy věci plyne, že jde o správné osobní údaje, jež byly získány činností státních orgánů, zejména z jejich evidencí. Uvedené zhodnocení správnosti předávaných osobních údajů (zejména uvedení zdroje, z něhož byly získány) tak bude přicházet v úvahu jen u některých typů osobních údajů, jako jsou např. přezdívky, pod kterými je určitá osoba známá. Osobní údaje typu, že je proti určité osobě vedeno trestní stíhání a její osobní údaje typu jméno, příjmení, bydliště, není třeba ověřovat již ze samé podstaty věci, neboť jde o informaci pocházející přímo od orgánu činného v trestním řízení. Takové zhodnocení správnosti osobních údajů přichází v úvahu zejména na poli policejní spolupráce, bude však výjimečně potřebné i v případech, kdy je justiční spolupráce poskytována v počátečních fázích trestního řízení, kdy jsou využívány operativně pátrací prostředky. V pozdějších fázích trestního řízení by se již potřeba zhodnocení správnosti údajů neměla vyskytovat, neboť by již mělo jít o ověřené údaje. Připojením informace umožňující zhodnotit správnost předávaných osobních údajů (tj. zejména uvedením zdroje, ze kterého informace pochází) dojde i k ověření kvality osobních údajů před jejich předáním, jak požaduje článek 8 rámcového rozhodnutí 2008/977/SVV.

Rámcové rozhodnutí nestanoví způsob, jakým má k zhodnocení správnosti údajů dojít, nicméně v preambuli se uvádí, že „zásadu správnosti údajů je nutno uplatňovat s ohledem na povahu a účel daného zpracování údajů. Například zejména v soudním řízení se údaje zakládají na subjektivním vnímání jednotlivých osob a v některých případech je nelze vůbec ověřit. Požadavek na správnost se tedy nemůže týkat správnosti určitého prohlášení, ale pouze skutečnosti, že konkrétní prohlášení bylo učiněno.“

Líbí se vám naše stránky? Podělte se o ně s kamarády.

---

Sdílet na Facebooku

---