Novela trestního řádu a trestního zákoníku číslo 193/2012 Sb.

Stránky: 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12

K bodům 40 a 42 (§ 245 odst. 1 a 258 odst. 1)

Vzhledem k odlišnému charakteru rozsudku, jímž soud schválil dohodu o vině a trestu a potvrdil ji odsuzujícím rozsudkem, od odsuzujícího rozsudku vydaného v hlavním líčení, se navrhuje, aby proti takovému rozsudku nebylo možné podat řádný opravný prostředek, neboť soud v plném rozsahu vyhovuje sjednané dohodě. Rozsudek o schválení dohody o vině a trestu tak nabude právní moci již vyhlášením. Zároveň však zůstávají respektována práva obviněného, neboť navrhovaná úprava obsahuje záruky zabránění zneužití tohoto institutu, ať už se jedná o povinnou přítomnost obhájce při sjednávání dohody nebo možnost soudu dohodu odmítnout či neschválit, je-li zřejmě nepřiměřená například z hlediska právní kvalifikace či druhu a výše navrženého trestu, nesprávná z hlediska rozsahu a způsobu náhrady škody, nebo nebyly-li splněny zákonné podmínky pro její sjednání, resp. došlo-li k závažnému porušení práv obviněného při sjednání dohody o vině a trestu.

Pokud by se soud v rozsudku, kterým schvaluje dohodu o vině a trestu, v některém výroku odchýlil od výroků sjednaných v dohodě o vině a trestu, lze takový rozsudek napadnout odvoláním, neboť v takovém případě neschválil dohodu v plném rozsahu. Odvolání tak může být podáno i proti výroku o náhradě škody, pokud nebyl obsažen v dohodě a pokud o náhradě škody rozhodl soud podle spisového materiálu (§ 314r odst. 4).

Proti rozsudku, kterým soud schválil dohodu o vině a trestu, může poškozený, který uplatnil nárok na náhradu škody, nebo nemajetkové újmy nebo na vydání bezdůvodného obohacení, podat odvolání pro nesprávnost výroku o náhradě škody nebo nemajetkové újmy v penězích nebo o vydání bezdůvodného obohacení, pokud v dohodě o vině a trestu nesouhlasil s rozsahem a způsobem náhrady škody nebo nemajetkové újmy nebo vydáním bezdůvodného obohacení. 

K bodu 41 [§ 257 písm. d)]

Navrhuje se odstranit určité výkladové nejasnosti, zda je možné postupovat podle § 307 nebo § 309 tr. řádu i v odvolacím řízení.

K bodu 43 (§ 288 odst. 1)

V případě, že bude věc zapotřebí znovu posoudit vzhledem k tomu, že v původním řízení nebyly známy všechny rozhodné skutečnosti a důkazy důležité pro spravedlivé posouzení věci, přičemž tyto vyšly najevo až po právní moci rozhodnutí, bude možné i ve vztahu k řízení, jež skončilo rozsudkem, kterým byla schválena dohoda o vině a trestu, uplatnit mimořádný opravný prostředek – obnovu řízení. V takovém případě se věc vždy vrací do stadia přípravného řízení. Další ustanovení upravující obnovu řízení se bez dalšího použijí i na řízení, jež skončilo rozsudkem, kterým byla schválena dohoda o vině a trestu, neboť tento rozsudek má povahu odsuzujícího pravomocného rozsudku a nejde o zvláštní typ rozhodnutí, který by bylo zapotřebí výslovně upravovat. 

K bodům 44 až 47 (§ 307 a 308)

Rovněž u podmíněného zastavení trestního stíhání se obdobně jako u podmíněného odložení podání návrhu na potrestání navrhuje, aby podmíněné odložení podání návrhu na potrestání bylo možné podmínit slibem podezřelého, že se po zkušební dobu (až pětiletou) zdrží výkonu určité činnosti, ke které je třeba zvláštního povolení, nebo jejíž výkon upravuje jiný právní předpis, v jejíž souvislosti se dopustil trestného činu, typicky např. řízení motorových vozidel. Dopravní delikty tvoří značný podíl na celkové sumě stíhaných trestných činů, přičemž v současnosti státní zástupce resp. soud nemůže využít tohoto typu odklonu, pokud se domnívá, že povaha spáchaného skutku a osobnost pachatele odůvodňuje vyloučení pachatele z provozu na pozemních komunikacích, přestože ostatní podmínky pro uplatnění tohoto typu odklonu by splněny byly. Zakotvení takové možnosti by proto mělo přispět k rychlejšímu vyřizování případů tohoto typu a přinést tím i úsporu pro systém trestní justice. Navrhuje se rovněž, aby podmíněné zastavení trestního stíhání bylo možné podmínit i složením peněžité částky určené státu na peněžitou pomoc obětem trestné činnosti, obdobně jako je tomu u narovnání. 

K bodům 48 až 53 (§ 309 odst. 1, § 311 a 312)

Podle poznatků praxe (viz např. Zvláštní zpráva Nejvyššího státního zastupitelství o odklonech v trestním řízení z r. 2008) se ukazuje jako problematické specifikovat „obecně prospěšné účely“, pro které má být v souvislosti s narovnáním složena přiměřená finanční částka, rovněž tak jako určení konkrétního adresáta, kterému má být tato částka poukázána. Určování konkrétního adresáta složené peněžité částky je kromě toho často kritizováno pro svoji netransparentnost. Navrhuje se proto (i v návaznosti na připravovaný zákon o obětech trestné činnosti), aby celá částka složená na účet soudu nebo státního zastupitelství byla určena státu pro peněžitou pomoc obětem trestné činnosti. 

K bodům 54 až 57 (§ 314c)

Také v rámci přezkoumání obžaloby samosoudcem (příp. návrhu na potrestání, zde však takový postup nebude vhodný) se navrhuje umožnit obdobný postup jako při předběžném projednání obžaloby, tj. na základě kladných stanovisek stran jim věc postoupit k sjednání dohody o vině a trestu a stanovit státnímu zástupci lhůtu k podání návrhu na schválení dohody o vině a trestu. Nepodá-li státní zástupce ve stanovené lhůtě takový návrh, samosoudce nařídí hlavní líčení.

Zároveň se upravuje postup samosoudce při „předběžném posouzení“ návrhu na schválení dohody o vině a trestu.

Líbí se vám naše stránky? Podělte se o ně s kamarády.

---

Sdílet na Facebooku

---