Novela trestních předpisů číslo 141/2014 Sb.

Stránky: 1 2 3 4 5

1.3. Popis existujícího právního stavu v dané oblasti

1.3.1 Implementace směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/36/EU ze dne 5. dubna 2011 o prevenci obchodování s lidmi, boji proti němu a o ochraně obětí, kterou se nahrazuje rámcové rozhodnutí Rady 2002/629/SVV a směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/93/EU ze dne 13. prosince 2011 o boji proti pohlavnímu zneužívání a pohlavnímu vykořisťování dětí a proti dětské pornografii, kterou se nahrazuje rámcové rozhodnutí Rady 2004/68/SVV

Při pravidelném vyhodnocení plnění závazků vyplývajících z mezinárodních dokumentů bylo zjištěno, že podstatná část požadavků vycházejících z výše uvedených směrnic byla postupně do českých trestních předpisů transponována (oblast postihu obchodování s lidmi a boje proti pohlavnímu zneužívání dětí, včetně postihu výroby a držení dětské pornografie). Současně však byla zjištěna potřeba dílčích doplnění trestních předpisů o ustanovení postihující navazování nedovolených kontaktů s dítětem a účasti na sexuálních aktivitách s dítětem včetně pornografických představení.

V oblasti boje proti obchodování s lidmi stávající skutková podstata obchodování s lidmi (§ 168 tr. zákoníku) rozlišuje mezi obchodováním s dětmi (osobami mladšími osmnácti let), které je – s ohledem na skutečnost, že děti jsou bezbrannější než dospělí, a proto hrozí u nich větší nebezpečí, že se stanou obětí obchodu s lidmi – postihováno v každém případě, i když nebylo použito násilí, pohrůžky násilí nebo lsti, ani zneužito omylu, tísně nebo závislosti, a obchodováním s osobami staršími osmnácti let, u nichž se trestní postih váže právě na použití násilí, pohrůžky násilí nebo lsti, anebo zneužití omylu, tísně nebo závislosti. V obou případech není relevantní případný souhlas osoby, která je předmětem takového obchodování, a proto i v případě, že poškozená osoba dala k jednání pachatele souhlas, je pachatel trestný ve smyslu tohoto ustanovení. Tato skutková podstata postihuje pouze obchod s lidmi prováděný za účelem jejich vykořisťování v zákoně uvedenými formami, nikoli samotné vykořisťování, které je postižitelné podle obecných ustanovení. Okolnosti podmiňující použití vyšší trestní sazby u obchodování s lidmi jsou stanoveny tak, aby byly přísněji postiženy především případy obchodování s lidmi za účelem prostituce, případy, kdy je obchodování s lidmi spácháno členy organizované skupiny, dále způsobení nebezpečí těžké újmy na zdraví nebo smrti, snaha získat značný prospěch nebo prospěch velkého rozsahu. Na tomto místě je třeba i uvést, že z hlediska zajištění budoucího plnění závazků vyplývajících z Protokolu o předcházení, potlačování a trestání obchodování s lidmi chybí v současném znění trestního zákoníku jednoznačná kriminalizace jednání spočívajícího v přijetí osoby, která je obětí obchodování s lidmi za účelem vykořisťování.

V oblasti boje proti sexuálnímu násilí upravuje trestní zákoník v hlavě III části druhé všechny sexuální trestné činy, kterým společnost s důrazem na ochranu zejména žen a dětí věnuje zvýšenou pozornost. Jsou zde obsaženy trestné činy proti lidské důstojnosti, a to ve sféře pohlavní. Jako trestné činy tohoto druhu se postihují jednání, která jsou v rozporu s mravními názory společnosti na sexuální vztahy. Pod společným názvem tu jsou uvedeny trestné činy, které mimo lidské důstojnosti chrání svobodu rozhodování v pohlavních vztazích, nerušený mravní a tělesný vývoj dětí, který by mohl být narušen předčasnými pohlavními styky nebo jiným nevhodným jednáním a morální zásadu nedovolující soulož mezi nejbližšími příbuznými. Předmětem útoku zde vždy mohou být jak osoby mužského, tak i osoby ženského pohlaví.

1.3.2 Implementace směrnice Evropského Parlamentu a Rady 2012/13/EU o právu na informace v trestním řízení

Podle základní zásady obsažené v ustanovení § 2 odst. 13 trestního řádu musí být ten, proti němuž se trestní řízení vede, v každém období řízení poučen o právech umožňujících mu plné uplatnění obhajoby a o tom, že si též může zvolit obhájce; všechny orgány činné v trestním řízení jsou povinny umožnit mu uplatnění jeho práv. Obecná poučovací povinnost (nejen tedy o právu na obhajobu) je pak obsažena v ustanovení § 33 odst. 5 trestního řádu, podle kterého jsou všechny orgány činné v trestním řízení povinny vždy obviněného o jeho právech poučit a poskytnout mu plnou možnost jejich uplatnění. Poučení musí být vždy přizpůsobeno stadiu řízení a měla by se zaměřit na ta oprávnění, která obviněný má v nejbližším období řízení. Obecně pak platí, že udělené poučení je součástí protokolu o úkonu [viz ustanovení § 55 odst. 1 písm. e) trestního řádu], není však stanoveno, že by muselo být v písemné podobě předáno obviněnému [judikatorně však bylo dovozeno, že procesní oprávnění po vzetí do vazby by měla být součástí usnesení, jímž byl obviněný vzat do vazby (viz B 4/1984-31)].

Směrnice požaduje, aby byla zadržená či zatčená osoba poučena o:

• a)    právu na přístup k právníkovi,
• b)   právu na to být seznámen s obviněním,
• c)    právu na tlumočníka,
• d)   právu nevypovídat,
• e)    právu na bezplatné právní poradenství a na podmínky pro získání tohoto poradenství,
• f)     právu na přístup k materiálům případu,
• g)    právu nechat vyrozumět konzulární úřad a jednu další osobu,
• h)    právu na naléhavou lékařskou pomoc, a o
• i)       maximálním počtu hodin, po něž osoba může být zbavena svobody před tím, než bude postavena před justiční orgán.

Toto poučení má být písemné a má být obviněnému předáno. Součástí písemného poučení má rovněž být uvedení informace o možnosti podat stížnost proti rozhodnutí o vazbě.

Podle trestního řádu je osoba zadržená či zatčená výslovně poučována o právech dle písmena a) až f), avšak u těchto práv není splněn požadavek obligatorního písemného poučení takové osoby. Pokud jde o právo nechat vyrozumět konzulární úřad a jednu další osobu v případě vzetí do vazby, pak podle českého právního řádu je osoba o tomto právu poučena až v okamžiku, kdy je brána do vazby, nikoliv již při jejím zatčení či zadržení. Osoba, která byla zadržena či zatčena, není výslovně poučována ani o právu na naléhavou lékařskou pomoc, ačkoliv je toto právo osobě českou právní úpravou přiznáváno podle zákona o Policii. Podobně český trestní řád stanoví maximální zákonnou lhůtu, po kterou může být osoba zbavena svobody před tím, než bude postavena před justiční orgán, zadržená či zatčená osoba však není o této lhůtě v současné době osoba poučována.  

Líbí se vám naše stránky? Podělte se o ně s kamarády.

---

Sdílet na Facebooku

---