Kdo a jak se podílí na výkonu spravedlnosti v ČR

Stránky: 1 2 3 4 5

Náklady, které dále vznikají státu, tvoří svědečné (hotové výdaje a ušlý výdělek svědka), znalečné a tlumočné (hotové výdaje a odměna znalce nebo tlumočníka,) pokud nejsou kryty přímo zálohou, jejíž složení může soud uložit v průběhu řízení účastníkům.

V rozhodnutí o věci samé soud zpravidla rozhodne i o povinnosti k náhradě nákladů řízení. Platí, že náklady nese ta strana, která ve sporu podlehla. Prohrávající účastník platí tedy kromě svých nákladů i náklady vzniklé protistraně, která měla ve věci úspěch, a to včetně jejího případného právního zastoupení, a náklady hrazené státem.

Ze zásady procesní úspěšnosti však existuje řada výjimek umožňující např. poměrné rozdělení náhrady nákladů řízení mezi obě strany, či možnost nepřiznat náhradu nákladů žádné ze stran sporu.

V trestním řízení vznikají podobné náklady, které je nutno uhradit jakmile vzniknou, takže je prozatímně nese stát (např. svědečné, znalečné, tlumočné). Vlastní náklady obviněného, ani náklady vzniklé zvolením si obhájce nenese stát ani prozatímně. Jinak je tomu však v případě nutné obhajoby ustanoveným obhájcem. Její náklady hradí v prvé řadě stát.

Pokud byl však obviněný uznán pravomocně vinným, je povinen uhradit náklady trestního řízení, které státu v souvislosti s trestním řízením vznikly Jde o náklady spojené s výkonem vazby, odměnu a hotové výdaje uhrazené ustanovenému obhájci státem, náklady spojené s výkonem trestu odnětí svobody. Paušální částkou je povinen uhradit ostatní náklady, jež prozatím nesl stát.

Jestliže byla v trestním rozsudku stanovena též povinnost nahradit poškozenému škodu způsobenou trestným činem, má obviněný dále  povinnost uhradit poškozenému náklady potřebné k účelnému uplatnění nároku na náhradu škody.

Není-li obviněný uznán vinným, nese všechny náklady vzniklé v trestním řízení definitivně stát.

 

V.  Jak se zajišťuje výkon spravedlnosti?

Pro soudní řízení jsou stanovena poměrně přesná pravidla stanovící procesní práva i povinnosti jednotlivých účastníků a jejich zástupců, dalších osob, jejichž účast v řízení je nezbytná (zejména svědci, znalci, tlumočníci), jakož i každého, kdo z jakýchkoliv důvodů v řízení vystupuje či jeho průběh jen sleduje jako veřejnost. Ne vždy jsou stanovená pravidla dodržována, a proto procesní a další předpisy obsahují ustanovení o následcích jejich porušení.

V civilním řízení lze uložit tomu, kdo se nedostaví k soudu, ačkoliv byl řádně a včas předvolán (účastník řízení, svědek, znalec, tlumočník, popř. ten, kdo měl v rámci dokazování nějakou povinnost,) kdo neuposlechne příkazu soudu (dostavit se ke znalci, vydat věc, podrobit se lékařskému vyšetření, bezdůvodně odmítat svědeckou výpověď), kdo učiní hrubě urážlivé podání (písemné nebo ústní) vůči soudu nebo vůči ostatním osobám zúčastněným na řízení, pořádkovou pokutu až do výše 50.000 Kč.

V trestním řízení lze stejnou pokutu uložit tomu, kdo přes předchozí napomenutí ruší řízení nebo se k soudu chová urážlivě nebo kdo bez dostatečné omluvy neuposlechne příkazu nebo nevyhoví výzvě, které mu byly soudem dány (např. vydat důležitou pro trestní řízení, dostavit se na předvolání, strpět prohlídku těla, odběr krve, úkony směřující ke zjištění totožnosti apod.)

Pro zajištění důstojného průběhu soudního řízení lze rozhodnout uložení pořádkové pokuty též vůči jednotlivcům z řad veřejnosti přítomným v soudní síni nebo na jiném místě výkonu soudnictví nebo tyto osoby vykázat. Soud může použít k provedení takového pořádkového opatření Justiční stráž nebo Policii České republiky.

Soud může zvolit i citelnější opatření k zajištění přítomnosti předvolaných osob, kterým je předvedení orgány Policie České republiky. K němu sáhne zpravidla tehdy, nedostavuje-li se např. svědek bez omluvy na předvolání, odmítá-li bezdůvodně převzít soudní obsílku apod.

Závažnější opakované případy rušení jednání soudu nebo opakované urážlivé či znevažující chování při soudním jednání případně opakované zmaření takového soudního jednání je možno posoudit jako trestný čin pohrdání soudem s možností uložení trestu odnětí svobody až na dva roky.

     Každý občan je zásadně povinen dostavit se na předvolání soudu a tam vypovídat jako svědek pravdu a nic nezamlčovat o tom, co je mu známo, co tedy vnímal svými smysly. Odepřít vypovídat může jen tehdy, kdyby výpovědí způsobil nebezpečí trestního stíhání sobě nebo osobám blízkým. Svědek, který před soudem uvede úmyslně nepravdu o okolnosti, jež má podstatný význam pro soudní rozhodnutí nebo takovou okolnost zamlčí, může být trestně stíhán pro trestný čin křivé výpovědi, za nějž  zákon umožňuje uložit trest odnětí svobody až na tři roky, v případě způsobení zvlášť závažného následku až na osm let. Stejnou povinnost a sankci za její porušení má znalec za podání nepravdivého znaleckého posudku a tlumočník za křivé tlumočení.

Trestným činem maření výkonu úředního rozhodnutí jsou dále případy podstatného ztěžování či zmaření výkonu rozhodnutí soudu, spočívající např. ve zdržování se v místě zakázaného pobytu, výkonu zakázané činnosti, poškození či zničení věci, uprchnutí stráži, z vazby, výkonu trestu či ochranného léčení, bránění v realizaci schválené dohody o styku rodiče s nezletilým dítětem apod.

K zajištění nerušeného výkonu spravedlnosti konečně slouží i trest odnětí svobody v délce trvání od šesti měsíců do tří let za trestný čin zasahování do nezávislosti soudu hrozícímu tomu, kdo působí na soudce, aby porušil své povinnosti v řízení před soudem. Závažnější formy takových zásahů jsou trestné a ten, kdo se jich dopustí může být odsouzen k trestu odnětí svobody od tří do deseti let.

 

Článek byl vypracován s využitím materiálů Ministerstva spravedlnosti ČR

Líbí se vám naše stránky? Podělte se o ně s kamarády.

---

Sdílet na Facebooku

---