Domácí násilí v trestním právu

Jak se můžete bránit proti blízké osobě, která vám dlohodobě ubližuje? Co vás čeká, pokud vaše domácí hádky překročí únosné meze?  V poslední době se často hovoří o otázkách tzv. domácího násilí. Násilí prováděné na rodinných příslušnících za zdmi bytu mimo dohled veřejnosti je podle některých kriminologů jedním z nejčastějších násilných jednání, která ale na druhou stranu jsou jen málokdy odhalena.

Trestní postih domácího násilí byl již v minulosti dostatečně zajištěn trestním zákonem. Problém byl právě v odhalení trestné činnosti související s domácím násilím. Oběti domácího násilí totiž málokdy našly odvahu svěřit se se svým problémem orgánům činným v trestním řízení nebo jiným kompetentním osobám. K tomuto postoji je vedl buď strach z útočníka a často i jakýsi zvrácený typ lásky k útočníkovi (jsou známy případy, kdy docházelo např. k dlouhodobému týrání manželky manželem, která týrání neoznámila proto, že se bála, že o svého manžela přijde). Může se proto snadno stát, že člověk, který je hodnocen v zaměstnání jako vynikající pracovník a přátelé ho mají za báječného člověka, ve skutečnosti doma dlouhodobě několikrát týdně bije svou ženu a děti. Nejčastěji dochází k týrání manželky manželem (ale jsou i opačné případy), poměrně časté je i týrání rodičů dětmi.

K odhalování domácího násilí s účinností od 1. ledna 2007 přispívá zákon č. 135/2006 Sb. Tímto zákonem byly obětem domácího násilí dány lepší možnosti se účinně bránit. Zároveň v tomto směru byly posíleny i pravomoci policie a soudu.

Nejpodstatnější z pohledu oběti je zřejmě možnost obrátit se s žádostí o pomoc na Policii ČR. Policista může na dobu 10 dnů (a tuto dobu nelze zkrátit ani se souhlasem oběti) vykázat útočníka ze společných prostor. Útočník v takovém případě musí odevzdat klíče a nesmí se po uvedenou dobu do společných prostor vrátit.

Na rozhodnutí policie pak navazuje možnost oběti obrátit se s žádostí o pomoc na soud. Činí se tak návrhem na tzv. předběžné opatření, jímž soud za splnění zákonem stanovených podmínek uloží útočníkovi, aby dočasně opustil společně obývaný prostor a jeho bezprostřední okolí a nadále do něj nevstupoval a aby se zdržel setkávání s obětí a navazování kontaktů s ní. Tento návrh může oběť domácího násilí podat buď poté, co již bylo vydáno výše popsané opatření policie nebo i bez tohoto opatření. V praxi je ale častější, že oběť se nejprve obrátí na policii, která jedná operativněji a následně teprve je (nejlépe prostřednictvím advokáta) podáván návrh na předběžné opatření u soudu. Předběžné opatření je účinné jeden měsíc a lze je na návrh prodloužit.

Trestněprávní dopady domácího násilí

Pro snadnější postižitelnost domácího násilí bylo do tehdy platného trestního zákona s účinností od 1. července 2004 vloženo ustanovení  trestný čin, který je podle nového trestního zákoníku nazýván  týrání osoby žijící ve společném obydlí (v novém trestním zákoníku jde o § 199). Podle tohoto ustanovení lze tomu, kdo týrá osobu blízkou nebo jinou osobu žijící s ním ve společně užívaném obydlí, uložit trest odnětí svobody na šest měsíců až na čtyři roky. Pokud ovšem v podobném jednání pokračuje delší dobu anebo takový čin spáchá zvlášť surovým způsobem nebo vůči více osobám, činí trestní sazba dva až osm let trestu odnětí svobody. Dojde -li ke způsobení těžké újmy na zdraví nebo smrti, bude trest v rozmezí pětí až dvanácti let odnětí svobody).Týráním se přitom nemyslí pouze fyzické násilí, ale i způsobování psychických útrap, ponižování apod.

Další ustanovení ustanovení (§ 198 trestního zákoníku) se týká týrání svěřené osoby. Dnes je to v podstatě speciální ustanovení ve vztahu k § 199 trestního zákoníku. Ustanovení je konstruováno podobně jako § 199 trestního zákoníku s tím rozdílem, že obětí jsou osoby, které má pachatel v péči nebo ve výchově. Nejčastěji se tedy týká týrání nezletilých dětí, ale dalo by se vztáhnout např. i na jednání ošetřovatele vůči postižené osobě. Trestní sazba je obdobná jako v předchozím případě.

Ne vždy má domácí násilí takovou intenzitu, aby bylo možno ho posoudit jako trestné činy týrání svěřené osoby nebo týrání osoby žijící ve společně obývaném bytě nebo domě. V každé domácnosti očas dojde k nějaké hádce, v některých případech však hádky přerostou ve vyhrožování, které v ostatních vzhledem k osobě pachatele nebo okolnostem jednání , může vyvolat důvodné obavy (když bude manžel jednorázově honit manželku se sekerou po dvoře, aniž by ji skutečně napadl). Takové jednání by pak mohlo být posouzeno jako trestný čin nebezpečného vyhrožování podle § 353 trestního zákoníku. Podle tohoto ustanovení bude ten, kdo jinému vyhrožuje usmrcením, těžkou újmou na zdraví nebo jinou těžkou újmou takovým způsobem, že to může vzbudit důvodnou obavu, potrestán odnětím svobody až na jeden rok. V úvahu by mohl přicházet i trest obecně prospěšných prací či peněžitý trest, trest domácího vězení by v daném případě asi nebyl nejlepším řešením, i když teoreticky je možné uložit i ten.

Pokud pachatel svým jednáním, majícím znaky týrání, způsobí poškozenému i zdravotní újmu (tělesnou i duševní), může jeho jednání být zároveň posouzeno jak trestný čin ublížení na zdraví podle § 145 nebo § 146 trestního zákoníku. Trestní sazba se v závislosti na rozsahu újmy a zavinění pachatele může činit v nejlehčím případě šest měsíců až tři roky odnětí svobody, v nejtěžším případě  pak může být uložen trest odnětí svobody na osm až šestnáct let. Jestliže by pachateli byl prokázán úmysl svou oběť usmrtit, jednalo by se o trestný čin vraždy podle § 140 trestního zákoníku nebo o pokus tohoto trestného činu. V takovém případě základní sazba činí 10 až 18 let trestu odnětí svobody, v závažnějších případech pak je možno uložit trest odnětí svobody na 12 až 20 let nebo výjimečný trest.

Domácí násilí by mohlo být v některých posouzeno též jako trestný čin vydírání podle § 175 trestního zákoníku, pokud pachatel svou oběť násilím nebo pohrůžkou násilí či jiné těžké újmy nutí, aby něco konala nebo strpěla. Základní trestní sazba v daném případě činí šest měsíců až čtyři roky odnětí svobody, v nejtěžších případech pak 8 až 16 let odnětí svobody. Pokud by pachatel neužil násilí nebo pohrůžky násilím, ale zneužíval by tísně nebo závislosti oběti k tomu, aby ji přiměl, aby něco konala či trpěla, mohlo by se jednat o trestný čin útisku podle § 177 trestního zákoníku (základní sazba až jeden rok, ve vážnější případech šest měsíců až tři roky odnětí svobody).

V některých případech je součástí domácího násilí i bránění oběti ve volném pohybu. Takové jednání by mohlo být posouzeno jako trestný čin omezování osobní svobody, případně dokonce jako trestný čin zbavení osobní svobody (§ 171 a § 170 trestního zákoníku). V nejméně závažných případech zákone takové jednání trestá odnětím svobody až na dvě léta, v nejzávažnějších případech pak sazba činí osm až šestnáct let odnětí svobody.

Konečně pak v některých případech můžeme mezi domácí násilí zařadit i trestné činy znásilnění podle § 185 trestního zákoníku  nebo sexuálního nátlaku dle § 186 trestního zákoníku (podle některých odborníků se naprostá většina znásilnění odehraje mezi manželi).  Zákon takové jednání postihuje v závislosti na okolnostech a následcích trestem odnětí svobody na šest měsíců až osmnáct let.

Trestné není jen samotné týrání blízkých osob, ale i porušení opatření policie, či předběžného opatření soudu, kterým bylo útočníkovi zakázáno zdržovat se ve společném obydlí a přibližovat se k oběti (viz úvod tohoto článku). Pokud útočník tento zákaz závažným způsobem nebo opakovaně poruší (a ani nemusí dojít k nějakému útoku), dopouští se trestného činu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 2 trestního zákoníku, za což mu může být uložen trest odnětí svobody na dobu až tří let, peněžitý trest nebo trest obecně prospěšných prací. Teoreticky by přicházel v úvahu i trest domácího vězení, ale praktické to asi příliš nebude.

---

O pomoci obětem domácího násilí se můžete dočíst více např. na stránkách Bílého kruhu bezpečí nebo DONAlinka.cz

Líbí se vám naše stránky? Podělte se o ně s kamarády.

---

Sdílet na Facebooku

---