Může se to stát i vám. Budete ve špatnou dobu na špatném místě a stanete se svědkem trestného činu. Pravděpodobně vás čeká nejméně jeden výslech na policii a další výslech u soudu. Hodně lidí v této situaci začíná zvažovat, zda se jim pachatel nebude chtít mstít a dostávají strach.
Obžaloba je rozhodnutí státního zástupce, kterým staví obviněného před soud. Znamená to, že státní zástupce po shromažďování důkazů policií v tzv. přípravném řízení dospěl k závěru, že je dáno důvodné podezření, že obviněný se opravdu dopustil trestné činnosti a proto na něho podává obžalobu.
V případě některých trestných činů je pro určení přesného právního posouzení nutno posoudit výši způsobené škody (především u tzv. majetkových trestných činů, ale i v některých jiných případech). Výše škody v takových případech má význam pro zjištění, zda se vůbec jedná o trestný čin nebo přestupek, případně jak přísným trestem lze takový trestný čin postihnout.
Poměrně často se stává, že obžalovaný je rozsudkem uznán vinným spácháním více trestných činů. Více trestných činů se pachatel může dopustit jedním jednáním (např. řídí auto v době zákazu činnosti a navíc opilý – trestné činy maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání a ohrožení pod vlivem návykové látky) – tzv. jednočinný souběh, nebo více jednáními (např. při uzavírání smlouvy o úvěru předloží falešné potvrzení o zaměstnání a poté ukradne sousedovi auto – trestné činy úvěrového podvodu a krádeže) – tzv. vícečinný souběh. Pokud mezi jednotlivými trestnými činy není odsouzení obžalovaného za jiný trestný čin, lze mu uložit pouze jeden trest.
Proti naprosté většině rozhodnutí soudu či jiných orgánů činných v trestním řízení lze podat opravný prostředek. Opravné prostředky dělíme na řádné, mezi něž patří odvolání, stížnost a odpor, a mimořádné, kam řadíme obnovu řízení, dovolání a stížnost pro porušení zákona.
Každý obviněný má právo hájit se sám nebo prostřednictvím obhájce. Obhájcem může být jen osoba zapsaná v seznamu advokátů České advokátní komory.
Každý obviněný se tedy může svobodně rozhodnout, zda se bude hájit sám nebo zda si zvolí obhájce. V některých případech však obviněný obhájce mít musí, a to případně i proti své vůli. Jedná se o případy tzv. nutné obhajoby.