Platnost a účinnost: dva pojmy, které se často zaměňují a pletou. Pokud je smlouva platná, znamená to, že byla řádně uzavřena, neboli není zde důvod neplatnosti. Takovou neplatnost může způsobit fakt, že smlouva nebyla uzavřena svobodně nebo vážně, je neurčitá nebo ji uzavřela osoba, která nebyla způsobilá k právním úkonům. Oproti tomu účinná je smlouva ode dne, který si účastníci dohodnou. Pokud takový den určen není, pak je smlouva účinná dnem uzavření. Pro příklad: nájemní smlouva byla řádně uzavřena 1.1. a strany se v ní dohodly, že nájemce začne byt užívat od 1.3. Platnost smlouvy tedy nastala 1.1., její účinnost 1.3. To samé platí i o platnosti a účinnosti právních předpisů. Pokud je zákon řádně přijat (tedy proběhne schvalovací procedura popsaná v Ústavě zakončená vyhlášením ve Sbírce zákonů), je platný. Na konci právního předpisu obvykle nalezneme údaj o účinnosti (např. „tento zákon nabývá účinnosti dne 1.1.2009). Pokud takový údaj chybí, nabývá zákon účinnosti patnáctým dnem po jeho vyhlášení ve Sbírce zákonů. U citací zákonů se často setkáváme s dovětky „v platném znění“, „ve znění pozdějších předpisů“, „v účinném znění“. Nemá smysl obšírně vysvětlovat, co který dovětek znamená, ale prvně uvedený stojí za zmínku. „V platném znění“ u čísla zákona totiž znamená, že zákon je ve znění, v jakém byl přijat a od té doby nebyl změněn. Takové předpisy jsou ale v naší zemi asi tak vzácné, jako třeba čestní politici. Základní právní předpisy (občanský zákoník, obchodní zákoník, trestní kodexy) byly od svého vzniku obvykle změněny desítkami novel. Není žádnou chybou a lze jen doporučit, pokud zákony budou označeny pouze svým názvem nebo číslem bez oněch dodatků (tedy „podle občanského zákoníku…“, „zákon č. 101/2000 Sb. ukládá povinnost…“ atp.)
Synonyma:
nejsou
Použití:
Soud rozhodl, že smlouva sice byla platně uzavřena, ale její účinnost byla sjednána až na začátek příštího roku, a žalobu proto zamítl. Zjistit text účinného znění občanského zákoníku ze Sbírky zákonů je v podstatě nemožné.
Hlavní líčení je fáze trestního řízení, kdy je věc veřejně projednávána před soudem. Odpovídá výrazu jednání používanému v občanskoprávním řízení. Hlavní líčení začíná přečtením obžaloby. Poté soud provádí potřebné důkazy (např. vyslýchá svědky, čte listiny). Hlavní líčení je obvykle ukončeno vynesením rozsudku – buď rozsudku odsuzujícího (obžalovaný je vinen) nebo zprošťujícího (obžalovaný se zprošťuje obžaloby). Obžalovaný může být (a v některých případech musí) při hlavním líčení zastoupen obhájcem. Stranu obžaloby zastupuje státní zástupce. Pokud není možné ukončit hlavní líčení v jediný den, je možné je odročit.
Synonyma:
jednání
Použití:
Soud vyslechl během desetidenního hlavního líčení na třicet svědků. U krajského soudu dnes začne hlavní líčení s Josefem Novákem, kterého obžaloba viní z rozsáhlých podvodů.
Pokud není možné soudní jednání (v občanskoprávní věci) nebo hlavní líčení (v trestní věci) ukončit v jediný den, je možné je odročit na další termín, kdy se bude v jednání/líčení pokračovat.
Synonyma:
určení nového termínu, odložení jednání, pokračování v jednání
Použití:
Hlavní líčení bylo odročeno na následující týden. V řízení bude třeba vypracovat znalecký posudek, proto soud jednání odročil na neurčito.
Soudní znalec je v podstatě specifický druh svědka, který nevypovídá o tom, co sám
viděl nebo zažil, ale vyjadřuje se čistě k odborným problémům, a to buď ústně,
nebo častěji formou znaleckého posudku. Znalce může přibrat do řízení soud, ale
znalecký posudek může soudu předložit i kterákoliv ze stran z vlastní
iniciativy. Znalce jmenuje ministr spravedlnosti nebo předseda krajského soudu.
Synonyma:
soudní expert, odborník (v oboru)
Použití:
K ověření pravosti podpisu přibral soud do řízení soudního znalce z oboru písmoznalectví.
Opravnými prostředky lze napadnout rozhodnutí soudu, se kterými účastník řízení nesouhlasí. Podrobnosti stanoví procesní předpisy, tedy občanský soudní řád (pro občanskoprávní řízení), trestní řád (pro trestní řízení) a soudní řád správní (pro řízení ve správním soudnictví). Opravné prostředky existují řádné (odvolání a stížnost) nebo mimořádné. Těmi jsou v občanskoprávním i trestním řízení dovolání a návrh na obnovu řízení. V občanskoprávním řízení existuje dále jako mimořádný prostředek žaloba pro zmatečnost, v trestním řízení potom stížnost pro porušení zákona (kterou ovšem může podat pouze ministr spravedlnosti). O řádném opravném prostředku rozhoduje odvolací soud, o dovolání potom Nejvyšší soud. Opravným prostředkem ve správním soudnictví je kasační stížnost, o které rozhoduje Nejvyšší správní soud.
Synonyma:
nejsou, lze použít některou z konkrétních forem opravného prostředku
Použití:
Proti rozsudku odvolacího soudu už není řádný opravný prostředek přípustný.
