Žaloba je návrhem určeným soudu v občanskoprávním řízení, eventuálně též ve správním soudnictví. (V trestním řízení se státní zástupce u soudu domáhá potrestání obviněného podáním obžaloby!) Žaloba obsahuje vylíčení rozhodujících skutečností (čili událostí či okolností, které zakládají nárok, o nějž v řízení jde), označení důkazů (pokud žalobce něco tvrdí, tak to také musí prokázat, jinak u soudu neuspěje) a zejména tzv. žalobní petit, čili žádání – co vlastně po soudu požaduje, jak chce, aby rozhodl. Žaloba se může týkat řady věcí: rozvodu manželství, zaplacení dluhu, určení vlastnictví, ochrany osobnosti, povinnosti upravit pracovní posudek, nahrazení projevu vůle atd. Ten, kdo podává žalobu, je žalobcem; ten, proti němuž návrh směřuje, je žalovaným. Žalobců stejně jako žalovaných může být i více. Žalobcem či žalovaným být i stát, potom za něj jedná příslušná organizační složka státu, do jejíž působnosti patří projednávaná věc (například ministerstvo).
Synonyma:
návrh, žádání, lze použít obecnějšího výrazu podání
Použití:
Jiřina B. se proti zveřejnění svých fotografií v tisku bránila soudní cestou – podala žalobu na ochranu osobnosti. Softwarová firma nakonec trestní oznámení nepodala, pirát ale čelí žalobě na náhradu škody ve výši téměř dvou milionů korun. Rozvod je dnes jednoduchý: podáte žalobu a pokud se s partnerem o všem dohodnete, soud rozhodne během jediného krátkého jednání.
Ústavní soud je ochráncem ústavnosti a základních práv v České republice. Stojí mimo soustavu soudů a má široké pravomoci, které uplatňuje v řízeních týkajících se základní dělby moci ve státě (může například rozhodnout o zrušení právního předpisu nebo jeho části, o souladu mezinárodní smlouvy s Ústavou, o ústavní žalobě proti prezidentu republiky, o návrhu prezidenta republiky na zrušení usnesení Poslanecké sněmovny a Senátu atd.) Těžiště jeho činnosti však leží v rozhodování o ústavních stížnostech. Ústavní stížnost může podat kterákoliv osoba, má-li za to, že byla pravomocným rozhodnutím nebo jiným zásahem orgánů veřejné moci zkrácena na svých základních právech garantovaných zejména Ústavou (a tedy i Listinou základních práv a svobod). Podmínkou ovšem je, že stěžovatel před tím vyčerpal všechny dostupné opravné prostředky. Ústavní soud sídlí v Brně. Zasedá v senátech nebo v plénu a rozhoduje nálezem (o podstatě věci) nebo usnesením.
Synonyma:
konstituční soud
Použití:
Ústavní soud zamítl návrh na zrušení části obchodního zákoníku, která upravuje vytěsnění drobných akcionářů.
Zcizení je převedením vlastnického práva, a to jakoukoliv formou (například darováním nebo prodejem). Něco jiného je odcizení věci (=krádež).
Synonyma:
převod vlastnictví
Použití:
Obžalovaný zcizoval majetek společnosti, ačkoliv za něj nikdy nedostal odpovídající protihodnotu. Žalobce nemůže po žalovaném žádat vrácení věci, pokud ji žalovaný v mezidobí dále zcizil.
Vazba není totéž, co trest odnětí svobody. Vazba je totiž zajišťovacím institutem a své místo má v průběhu trestního řízení, nikoliv na jeho konci. Do vazby je možné vzít obviněného, pokud existuje důvodné podezření, že by opakoval nebo dál páchal trestnou činnost, ovlivňoval svědky nebo se vyhýbal trestnímu stíhání. Důvody vazby je podle trestního řádu nutné pravidelně přezkoumávat a pokud odpadnou, je nutné obviněného propustit na svobodu. Tím ovšem trestní řízení zdaleka nekončí, obviněný jen nečeká na soud „pod zámkem“.
Synonyma:
zajištění (obviněného)
Použití:
Soud vzal obviněného do vazby poté, co jej policie zadržela těsně před odletem na Seychely. Policie již vyslechla všechny svědky, proto státní zástupce rozhodl o propuštění obviněného z vazby; nebezpečí ovlivnění svědků totiž pominulo.
Rozsudek je jedním z typů rozhodnutí (dalšími jsou například usnesení, platební rozkaz, nález atd.). Je vynášen jak v občanskoprávním řízení, tak v řízení trestním a rovněž ve správním soudnictví. Z rozsudku se dozvídáme, jak věc ve své podstatě dopadla (zda žalovaný musí platit, či zda se žaloba zamítá, nebo zda je obžalovaný vinen trestným činem či se naopak obžaloby zprošťuje). To ovšem neznamená, že každé řízení musí rozsudkem skončit (lze například usnesením rozhodnout o zastavení řízení). Vždy je lépe se informovat o tom, jakou formou bylo rozhodnuto. Rozsudek se vyhlašuje nebo vynáší.
Synonyma:
verdikt, lze užít i obecnějšího slova "rozhodnutí"
Použití:
Dnes byl vynesen rozsudek v trestní věci obžalovaného Jana Nováka. Soud dnes vyhlásil přelomový rozsudek.
Trestní řízení má specifický charakter. Jeho jediným cílem je zjistit, zda byl spáchán trestný čin, kdo jej spáchal a o jaký trestný čin jde, a pachatele poté spravedlivě potrestat. Teorie praví, že řízení je zejména v jeho vyšetřovací fázi ovládáno inkviziční zásadou, což znamená, že policie za dozoru státního zástupce vyhledává všechny důkazy, které se věci týkají, a činí tak z úřední povinnosti, jakmile se dozví, že byl spáchán trestný čin. Veřejnost si často plete žalobu v občanskoprávním řízení s trestním oznámením nebo obžalobou. Pokud ode mne někdo vyláká peníze a nevrátí je, mohu takového člověka zažalovat o zaplacení. V případě, že před soudem prokáži všechna svá tvrzení, soud žalovanému uloží, aby mi peníze vrátil – to vše v občanskoprávní řízení. Pokud však na takového dlužníka podám trestní oznámení, bude celou věc šetřit policie a já už, ani jako poškozený, nebudu mít v podstatě možnost, jak trestnímu stíhání zabránit – celá věc bude v režii orgánů činných v trestním řízení, které budou postupovat zcela samostatně. Dlužník pak může být klidně odsouzen za podvod, což ovšem vůbec neznamená, že mu soud také přikáže zaplatit mi dluh (stát se to může, ale také nemusí). Znovu opakuji: v trestním řízení nejde o nic jiného, než o zjištění pachatele trestného činu a jeho potrestání. Proto jsou trestnými činy jen nejzávažnější protizákonná jednání, jako krádež nebo vražda. Nezaplacení nájemného nebo jízda v tramvaji načerno trestnými činy nejsou. Trestní řízení se zahajuje tehdy, pokud se orgány činné v trestním řízení dozví, že byl spáchán trestný čin (jejich výčet nalezneme v trestním zákonu). Jakmile se policie dozví, kdo trestný čin spáchal, zahájí trestní stíhání konkrétního pachatele. Poté, co jsou shromážděny všechny důkazy, podá státní zástupce, který do té doby dozíral nad vyšetřováním, soudu obžalobu (neplést s žalobou v občanskoprávním řízení!). V obžalobě potom tvrdí, že ten a ten spáchal trestný čin, což je doloženo těmi a těmi důkazy. Soud poté provede hlavní líčení, kde celou věc veřejně a ústně projedná za účasti všech stran (státního zástupce, obžalovaného, poškozeného). Hlavní líčení končí vynesením rozsudku o vině a trestu, nebo rozsudku zprošťujícího (obžalovaný je zproštěn obžaloby).
Synonyma:
trestní proces, trestní stíhání (má o něco užší význam)
Použití:
Trestní řízení skončilo odložením věci, pachatel nebyl nikdy zjištěn.
