Přísedící představují v rozhodovací činnosti soudů laický prvek. Zasedají v senátu společně se soudcem při projednávání pracovněprávních sporů a věcí v prvoinstanční trestní agendě. Odvolací senáty jsou však tvořeny jen profesionálními soudci. Přísedícím může být ustanoven bezúhonný občan ve věku alespoň třiceti let. Přísedící jsou voleni zastupitelstvem obce (u okresních soudů) nebo kraje (u krajských soudů).
Synonyma:
laický soudce, soudce z lidu
Použití:
O vině a trestu rozhoduje v trestním řízení celý senát složený ze soudce a dvou přísedících. Přísedící mohou předsedu senátu přehlasovat.
Nechme stranou právní teorii a zjednodušme si to tak, že občanskoprávním řízením je takové soudní řízení, které není řízením trestním nebo řízením ve správním soudnictví. V občanskoprávním řízení se proto řeší rozvod manželů, žaloby o zaplacení, žaloby o určení (například vlastnictví), opatrovnické spory, obchodní věci a spousty dalších. Normou, která upravuje občanskoprávní řízení, je občanský soudní řád. Účastníky řízení jsou obvykle žalobce a žalovaný, a těmi může být kdokoliv, tedy osoby fyzické i právnické a dokonce i stát. Řízení se zahajuje (pokud ne z úřední povinnosti – i takové případy jsou) na návrh, kterému se říká žaloba. V ní žalobce popisuje, co se událo, čím byla porušena jeho práva nebo jaký mu vznikl nárok, a zejména co vlastně chce od soudu. Chtít může v zásadě tři věci: aby žalovaný něco plnil (například zaplatil dluh), aby bylo rozhodnuto o osobním stavu (tedy např. o rozvodu manželství) nebo aby soud určil, že tu právní vtah či právo je nebo není (nejčastěji to, že žalobce je vlastníkem nějaké věci). Řízení je (na rozdíl od trestního) plně v rukou účastníků, což kupříkladu znamená, že žalobu lze vzít zpět a soud pak musí řízení zastavit. To v trestním řízení nejde – je-li nahlášen trestný čin, je vyšetřování v rukou policie a státního zástupce a ohlašovatel v zásadě nemá možnosti, jak by vyšetřování ovlivnil, i kdyby se nakrásně rozhodl, že na potrestání pachatele už netrvá.
Synonyma:
civilní řízení, spor
Použití:
Soud dnes zahájil občanskoprávní řízení ve věci ochrany osobnosti. Ve složitějších občanskoprávních sporech je lépe nechat se zastoupit advokátem.
V širším slova smyslu je návrh jakýmkoliv podáním adresovaným soudu, ať už jde o žalobu, vyjádření nebo odvolání. V užším slova smyslu je návrh žalobou – tedy podáním, kterým se zahajuje občanskoprávní řízení nebo řízení ve správním soudnictví. Některá řízení lze totiž zahájit i bez návrhu (například ve věci nezletilých dětí).
Synonyma:
podání
Použití:
Soud obdržel návrh žalobce na zahájení řízení o odstranění stavby. Před vynesením rozsudku přečetl žalovaný svůj závěrečný návrh.
V ČR máme čtyřstupňovou soustavu obecných soudů (okresní, krajské, vrchní a po jednom nejvyšším a nejvyšším správním) a jednoho soudu stojícího mimo soustavu – tím je Ústavní soud. Nejvyšší soudy a soud Ústavní sídlí v Brně, dva vrchní soudy v Praze a v Olomouci. Většinu věcí rozhodují okresní soudy. Krajské řeší v první instanci například ochranu osobnosti nebo nejzávažnější trestnou činnost a vykonávají také správní soudnictví. Krajské soudy jsou odvolacím orgánem pro soudy okresní, vrchní soudy potom poskytují stejnou službu soudům krajským. Nejvyšší soud řeší v prvé řadě dovolání coby mimořádný opravný prostředek proti rozhodnutím soudů II. stupně; ve zbytku potom specializovanou agendu (například určuje příslušnost soudu, pokud ji nelze určit s pomocí procesních předpisů). Nejvyšší správní soud řeší zejména kasační stížnosti proti rozhodnutím krajských soudů ve správním soudnictví. Ústavní soud je ochráncem ústavnosti a v jeho pravomoci je zejména posouzení, zda stěžovatel, který podal ústavní stížnost, byl nebo nebyl zkrácen na svých Ústavou zaručených právech. Není v žádném případě soudem, který by doplňoval soustavu obecných soudů a přezkoumával jejich rozhodnutí jako odvolací orgán. V pravomoci ÚS je dále zhodnocení, zda právní předpis neodporuje ústavnímu pořádku, a další řízení spojená s Ústavou zaručenou dělbou moci.
Kdy je žaloba zamítnuta a kdy odmítnuta? Zjednodušeně lze říci, že žaloba se zamítá, pokud žalobce v řízení neuspěl, tedy neprokázal svá tvrzení, nesvědčí mu nárok, jehož se domáhal atp. Oproti tomu odmítnutí žaloby znamená, že se soud vůbec nezabýval podstatou věci, ale že žaloba narazila na formální požadavky; odmítá se totiž z důvodu, že nemá všechny zákonem požadované náležitosti (a žalobce je ani na výzvu soudu nedoplní). Podobná situace je i v trestním řízení, například pokud jde o opravné prostředky. Pokud je opravný prostředek zamítnut, znamená to, že soud jej projednal, ale shledal nedůvodným (napadené rozhodnutí bylo v pořádku), nebo že je podal někdo, kdo k tomu nebyl oprávněn, nebo jej podal opožděně. Pokud ale byl odmítnut, znamená to, že měl formální nedostatky – nesplňoval obsahové náležitosti. Otázka zamítnutí a odmítnutí se v různých řízeních liší detaily; lze jen doporučit, aby si novinář cestou tiskového mluvčího raději zjistil, zda došlo k zamítnutí či odmítnutí návrhu.
Synonyma:
V případě zamítnutí lze říci, že soud návrhu (žalobě) nevyhověl, nebo že byl žalobce v řízení neúspěšný.
Použití:
Krajský soud zamítl odvolání obžalovaného jako nedůvodné. Soud odmítl žalobu, protože žalobce ani přes výzvu nesdělil soudu, co vlastně požaduje.
Právníkem je ten, kdo má právnické vzdělání, tedy vystudoval některou z právnických fakult (v ČR jsou v současné době čtyři). Tento výraz se zhusta používá jako synonymum pro advokáta, což není přesné – právník je termínem nadřazeným. Takový právník může dělat, co se mu zamane: ředitele podniku, pekaře i metaře. Ale některá povolání mohou vykonávat pouze právníci, tedy absolventi právnické fakulty. Patří mezi ně soudce, státní zástupce, advokát, notář, exekutor nebo právní zástupce Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových.
Synonyma:
jurista, absolvent práv
Použití:
Debatu o přesném znění smlouvy ponechme právníkům. Soudce Novák je vynikajícím právníkem v oboru trestního procesu. Naše podnikové právní oddělení hledá nové právníky.
