Šikana ve škole a trestní právo

Stránky: 1 2

V posledních několika letech média opakovaně upozorňují na narůstající agresivitu dětí ve školách. Jde o otázku tzv. šikany mezi spolužáky. Řešení tohoto problému by mělo spočívat především na rodičích dětí, pedagogických pracovnících či psycholozích. Někdy však výchovné či terapeutické metody nepomáhají a potom nezbývá, než na pomoc přivolat orgány činné v trestním řízení.

Tento článek nemá ambice řešit otázky příčin vzniku šikanování, zda je to vliv televize a počítačových her na děti, nedostatek zájmového vyžití dětí, laxnost či nekritičnost rodičů nebo neschopnost či nedostatek pravomocí učitelů. Dnes je v módě poukazovat na lidská práva dětí. Každé právo ale musí být vyváženo i konkrétní odpovědností za porušování práv ostatních, jakož i za porušování obecných zásad slušného chování. A tato odpovědnost se tedy samozřejmě musí týkat i dětí.

Šikana je cílené a obvykle opakované užití násilí jedincem nebo skupinou vůči jedinci či skupině žáků, kteří se neumí nebo z nejrůznějších důvodů nemohou bránit. Zahrnuje jak fyzické útoky v podobě bití, vydírání, loupeží, poškozování věcí druhé osobě, tak i útoky slovní v podobě nadávek, pomluv, vyhrožování či ponižování. Může mít i formu sexuálního obtěžování až zneužívání. Projevuje si i v nepřímé podobě jako nápadné přehlížení a ignorování žáka či žáků třídní nebo jinou skupinou spolužáků.

V současné době neexistuje žádný právní předpis, který by se speciálně zabýval otázkou šikanování mezi dětmi. Pojem šikany je totiž značně široký, neboť šikana se může projevovat různými způsoby, od přímého fyzického napadání, přes drobné krádeže až po pouhé přezírání oběti. Pro vnitřní potřeby škol byla šikana definována metodickým pokynem ministerstva školství jako „jakékoliv chování, jehož záměrem je ublížit jedinci, ohrozit nebo zastrašovat jiného žáka, případně skupinu žáků. Je to cílené a obvykle opakované užití násilí jedincem nebo skupinou vůči jedinci či skupině žáků, kteří se neumí nebo z nejrůznějších důvodů nemohou bránit. Zahrnuje jak fyzické útoky v podobě bití, vydírání, loupeží, poškozování věcí druhé osobě, tak i útoky slovní v podobě nadávek, pomluv, vyhrožování či ponižování. Může mít i formu sexuálního obtěžování až zneužívání. Šikana se projevuje i v nepřímé podobě jako nápadné přehlížení a ignorování žáka či žáků třídní nebo jinou skupinou spolužáků.“

Řešení problému šikany trestním oznámením by mělo přicházet v úvahu až jako poslední možnost. Většina šikany mezi dětmi se děje přímo ve škole nebo v jejím nejbližším okolí. Měli by to být tedy především učitelé a další pedagogičtí pracovníci, kdo bude dohlížet na to, aby k šikaně nedocházelo, případně na to, aby se rychle a účinně řešila. K tomuto účelu (pokud selžou běžné výchovné metody) mohou použít i pravidla stanovená školním řádem, který je závazný pro každého žáka školy a při jeho porušení tedy musí předpokládat řádem stanovené důsledky. Pokud se přístup konkrétního učitele k řešení problému šikany nebude zdát dostatečně důsledným a účinným, mohou poškození (zpravidla rodiče šikanovaného žáka) žádat řešení situace po školských správních orgánech, počínaje ředitelem školy přes krajský úřad, resp. Českou školní inspekci, až po ministerstvo školství. Situací by se měly zabývat i orgány samosprávy, konkrétně zřizovatelé škol. Těmi zpravidla (nejedná-li se např. o soukromé školy) jsou obce nebo kraje.

Pokud orgány státní správy ve školství zjistí pochybení, mohou sankcionovat konkrétní školu jako takovou. Škola jako právnická osoba, případně její zřizovatel, také nese občanskoprávní odpovědnost za případnou způsobenou škodu, pokud ke škodě (na zdraví nebo na majetku) dojde ve škole. Jestliže ke škodě dojde mimo školu, odpovídají za ni rodiče agresora, případně agresor sám.

Jak je to ale s odpovědností konkrétních osob?

Pedagogičtí pracovníci

Pokud jde o pedagogické pracovníky, může v případě, že bude zjištěno, že v souvislosti se šikanou zanedbali své povinnosti (tj. zejména, že nezajistili dostatečný dozor), přicházet v úvahu především odpovědnost pracovněprávní. Zanedbání povinností pak řeší zaměstnavatel pracovníka podle pracovněprávních předpisů, což se může odrazit např. ve snížení některých složek mzdy, příp. může dojít až k ukončení pracovního poměru ze strany zaměstnavatele.

Ve zvlášť závažných případech pak může být odpovědný pedagogický pracovník i trestně stíhán. Pokud např. agresivní žák podstatným způsobem ublíží na zdraví jinému žákovi a příslušný pedagogický pracovník v rámci svých povinností (dostatečným dozorem) měl a mohl tomuto zabránit, ale bez vážného důvodu tak neučinil, může sám být trestně stíhán za nedbalostní trestný čin ublížení na zdraví podle § 147 nebo 148 trestního zákoníku. Pokud jednání agresivního dítěte naplňuje znaky nějakého trestného činu a pedagogický pracovník tomuto dítěti pomáhá v úmyslu umožnit mu vyhnout se trestnímu stíhání, trestu nebo ochrannému opatření, může jeho jednání být posouzeno jako trestný čin nadržování podle § 366 trestního zákoníku. V úvahu by přicházelo i trestní stíhání pro trestný čin nepřekažení trestného činu podle § 367 trestního zákoníku. To se týká případu, kdy pedagogický pracovník ví o tom, že mezi žáky dochází k jednání, které nese znaky v zákoně stanoveného zvlášť závažného trestného činu (v případě šikany by přicházely v úvahu zřejmě jen trestné činy loupeže, znásilnění a pohlavního zneužívání), a takové jednání nepřekazí přesto, že by mu to nezpůsobilo žádné značné nesnáze. Teoreticky by se pak pedagogický pracovník mohl dopustit i trestných činů podněcování podle § 364 trestního zákoníku a schvalování trestného činu podle § 365 trestního zákoníku, ale nepředpokládám, že by pedagogický pracovník k šikaně podněcoval nebo ji schvaloval.

Líbí se vám naše stránky? Podělte se o ně s kamarády.

---

Sdílet na Facebooku

---